Přijíždíme autem a parkujeme na parkovišti několik výškových metrů pod spodní úrovní hráze. (Schachtenstraße Frauenau).
Cyklisté, rodiče s kočárky či senioři se mohou k hrázi dostat po pohodlné asfaltce. My se vydáme z parkoviště lesní cestou a stoupáním se dostaneme na hráz. Z hráze je výhled na Malý Roklan (Velký Roklan je v zákrytu).
Celou přehradu je možné obejít pěšký nebo objet na kole. Pěší trasa vede pro nás pohodlnou cestou, bez velkého stoupání. Místy se pohybujeme hustším lesem a pěšina se nám úží, jindy jdeme po širokých štěrkových cestách. Celá trasa nám trvá asi 2 hodiny a v nohách máme 8 km. Moc příjemná procházka, kterou bych si určitě klidně prošla znova.
Zdroj internet:
Cykloturisté zvládnou icestu z Prášil nebo Železné Rudy. Cesta z Prášil přes Gsenget a Buchenau a zpět měří cca 30 km.
Součástí hráze přehrady je malá vodní elektrárna. Vodní zdroj je chráněn, je zakázáno vstupovat na břehy, lovit ryby.
Výchozím bodem je pro nás trasa (č.14) a (č.12) u Dolomiten Hütte. První část cesty je společná a téměr po rovině. Pokračujeme ke kapli Insteinkapelle a k jezírku Insteinsee. Místo koupání a vysedávání na lavičce, se holky chladí ve sněhu a užívají si koulovačku! Vydáme se dále po turistické trase (č.12), až se dostaneme k cílové chatě Karlsbader Hütte u jezera Laserzsee. Sluníčko občas vystrčí paprsky a zahřeje nás. Zdá se ale, jako by bylo jaro tady v horách stále schované pod sněhem a příroda se ještě pořádně neprobrala ze zimního spánku.
Trasa (č.14) je skalnatá a se psy neschůdná. Podle informací, se v posledním úseku cesty dá dostat k chatě jen výstupem zajištěným fixním lanem a poté je třeba překonat následný travers kolem skal. Lze jít tuto trasu i jako okruh. My se vracíme zpět po trase (č.12) a samozřejmě se zastavíme posedět v Dolomiten Hütte. Chata má prosklenou terasu a je z ní možné kouknout na lezecké trasy, které jsou přímo pod chatou. Dolomiten Hütte je tradiční a útulná chata. Je zde výborná restaurace a také nabízí možnost ubytování.
Cyklo i pěší trasy vedou již od jezera Tristacher See (12 km). Takže kdo se cítí na celou trasu, může se vydat již odsud nebo si cestu rozdělit. My šli trasu od jezera při naší poslední návštěvě. Nejsme v téhle oblasti poprvé. U Dolomiten Hütte je parkoviště, kde lze nechat auto. Vede sem asfaltová cesta lesem a za výjezd autem si zaplatíme 8 euro.
Tristacher See
Pěší okruh (8 km) kolem Tristacher See začínáme v kempu u jezera. Ayla již není nejmladší a potřebuje trochu více času na regeneraci. Proto si tento den dopřáváme klidnou procházku, bez většího převýšení. Tristacher See je neobyčejně čisté jezero obklopené lesy. Je horký den a my rádi využijeme stínu okolních stromů.
Na břehu jezera stojí čtyřhvězdičkový hotel a hned vedle je kemp. Celé jezero se dá obejít pěšinkou po hrázi podél vody. My pokračujeme dále pěší trasou. Kdo se chce vykoupat, musí zaplatit vstupné do areálu. Část jezera je oplocená a koupání je povoleno jen z vybudovaného areálu. Psi zde do vody bohužel nesmějí.
Der Iseltrail
Doporučení na další cyklo a pěší trasy je tzv. Der Iseltrail (74 km). Pět etap v pěti dnech. Je to krásná trasa, která vede přímo z města Lienz a má pět etap.
Start Lienz
1: Lienz- St. Johann im Walde
2: St. Johann im Walde – Matrei in Osttirol
3: Matrei in Osttirol – Prägraten am Großvenediger
4: Prägraten am Großvenediger – Clara Hütte
5: Clara Hütte – Gletscherzunge am Umbalkees
Trochu jsme se touhle trasou taky prošli. Na trasu se dá napojit z několika míst a člověk si může vybrat který úsek si zvolí – podle nálady, kondice, času atp. Celá trasa vede zelení a také podél řeky. Příroda je tady neobyčejně čistá a nezkažená. A mě nepřestávají fascinovat zelené pastviny kolem. Město Lienz určitě také stojí za shlédnutí.
I přes veškerá covid opatření, která se zdálo, že nám výlet znepříjemňují, byly nakonec banalita. Nenechali jsme si tuhle cestu znechutit. Alpy už nám zkrátka moc chyběly a stálo to za to!
Tento výlet začínáme od vlakového nádraží Hojsova Stráž a vycházíme po modré TZ. Procházíme lesem a přes obec Hamry se asi po 7 km dostaneme na rozcestí Pod Statečkem. Ani nevím zda jdeme po lesní cestě nebo asfaltce. Celá krajina je zasypaná sněhem. Dále se napojíme na žlutou TZ, která nás dovede až k vodopádu Bílá strž (986 m.n.m.). Poslední kilometr k vodopádu je dost do kopce a ve sněhu se nejde zrovna pohodlně. Přímo k vodopádu vedou dřevěné schody, které jsou namrzlé a od návštěvníků je led pořádně uklouzaný. Musíme se tedy vystřídat, protože Aylu a Dixy po schodech dolů vzít nemůžeme. Nad vodopádem je zabudována vyhlídková terasa.
Od vodopádu se vracíme stejnou cestou a z této trasy odbočíme asi po 1 km na rozcestí Pod Statečkem. Chvíli zaváhám, jestli raději nejít osvědčenou trasou i zpět, jako ostatní výletníci, se kterými se potkáváme. Přeci je již pozdější odpoledne. Pomalu se šeří a když se schová slunce, začíná být chladno. Ale ne, riskneme to a držíme se žluté TZ směr Zadní Hamry. Za hodinu bude tma a my si dále vykračujeme zasněženou krajinou. Nikde ani živáčka. Některé cesty pod sněhem nejsou vidět a když přecházíme obrovskou louku obklopenou hustými lesy a pokrytou sněhem, trochu znejistím. Z kombinace tmy a zimy mám zvláštní respekt a určitě bych tady nechtěla bloudit. Opět se vnoříme do lesa a pokračujeme po úzké pěšině. Mineme osamocený domek s několika zaparkovanými auty. Vyjdeme z lesa ven a pokračujeme na naší cestě. V dálce zahlédnu kapličku, kolem které jsme již na začátku prošli. Za chvíli už pročítám orientační tabuly, která je pod hlavní cestou v malé vesničce, co snad ani nemá jméno. Podle ukazatele, je vlakové nádraží Hojsova stráž už jen 1 km cesty. Tenhle kilometr stojí za to! Poslední prudké stoupání a 14 km v nohách. Konečně vyjdeme pod vlakovým nádražím. Projdeme Hojsovou stráží k zaparkovanému autu.
K Bílé strži se lze také dostat ze Špičáku nebo od Černého jezera. Celá trasa se dá prodloužit i o výlet na Ostrý. Teď v zimě kolem strže vedou lyžařské běžecké trasy.
Zdroj internet:
Bílá strž (Klammerloch) je nejvyšší šumavský vodopád, který dosahuje celkové výšky 13 metrů.
Výlet nám začíná ze Špičáckého sedla. Na konci parkoviště se vydáme po asfaltce směrem k Černému jezeru (Schwarzer See). Po necelých 400 metrech dojdeme na rozcestí. Držíme se stále žluté TZ a pokračujeme po asfaltce k jezeru (3,5 km). Cesta je příjemná rovina, až na konci pod jezerem je mírný kopec. Cestou si člověk může odpočinout i na některém z dřevěných posezení.
Černé jezero
Tato vybudována cesta je vhodná i pro kočárky a cyklisty. Za sebe bych ale uvítala klidně přírodní lesní pěšinku. Toto místo patří k jednomu z nejnavštěvovanějších. Ve snaze vyhnout se davům turistů, vypravíme se na cestu poměrně poměrně brzy. Je chladný podzimní den a vlhko zalézá pod kůži. Místo jasné oblohy a vytouženého sluníčka, nás celý den obléhá hustá mlha.
Výhledů po okolí si díky mlze bohužel moc neužíváme. Zato si ale nelze nevšimnou, jak je okolí jezera poznamenané těžbou dřeva a výsadbou nezdravé smrkové monokultury. Všude kolem jsou kůrovcem napadané a oholené stromy. Ostatně jako na spoustě místech tady na Šumavě.
Černé jezero se dá z jedné strany obejít a dále pokračovat směrem na Ostrý. My se vydáme do strmého kamenitého kopce po červené TZ a dále přes Rozvodí – hlavní evropské rozvodí řek Labe a Dunaje (1. 152 m.n.m.). Zde se napojíme na úzkou lesní pěšinu a s věrným psím doprovodem pokračujeme k Čertovu jezeru (Teufels See). Poslední úsek je mírný sešup lesem a přes dřevěné lávky se dostáváme až k jezeru pod kopcem (2,5 km).
Odtud se můžete vydat do Železné Rudy nebo na Špičák po žluté TZ k parkovišti jako my (3,5 km). Přejdeme přes zdejší skiareál až ke Špičáckému sedlu, kde máme zaparkované auto.
Čertovo jezero
Zdroj internet:
Od roku 1911 bylo Černé a Čertovo jezero vyhlášeno Národní přírodní rezervací. Černé jezero (18,4 ha) je největší a také nejhlubší ledovcové jezero na Šumavě. Svůj název nese podle své tmavé až černé barvy, což má příčinu v odrazu jezerní hladiny od hlubokých okolních lesů. Pověstmi opředené Čertovo jezero (10,34 ha) je druhým největším ledovcovým jezerem na Šumavě.
Autem si popojedeme na parkoviště v Bodenmais u hotelu Riederin. Zde začíná náš cca 15 km dlouhý výlet. Jdeme kousek po asfaltce podél areálu hotelu a záhy už zaběhneme do leva na lesní cestu. Cesta se prolíná s Ameisen Kinderwanderweg a my zde na těchto zábavných cestičkách plných stanovišť určených dětem chvíli bloudíme. Náhodou narazíme na parkoviště u hlavní cesty Drachselsried – Bodenmais – Langdorf a odtud je již ukazatel Kronbergweg, který nás konečně správně nasměruje (zelené TZ 4 a 9, červené TZ 10).
Je brzké ráno a svěží vzduch voní podzimem. Jemné paprsky slunce prosvítají skrze barevné listí stromů, které se jiskří v mlze. Stoupáme po lesní pěšině do strmějšího kopce směr Kreuzseign (Kuhalm). Od Kuhalm se lesní cesta stáčí do leva a dále se mění na kamenitou, která vede dále do mírného kopce. Cesta se jde moc příjemně, pokračujeme po zelené a po červené. Tuhle trasu máme doslova sami pro sebe! Na rozcestí na chvílí usedáme na lavičku, není kam spěchat.
Z hlavní cesty sejdeme doprava, do hustého lesa a úzkou cestičkou vystoupáme až na vrchol. Kamenitý vrchol Kromberg ( 983 m.n.m. ) opět zdobí kříž a lavičky vybízejí turisty k odpočinku. Užíváme si výhled na Bavorský les a prohodíme pár slov se skupinkou turistů.
Pokračujeme přímo z vrcholu dále po červené až k Gutsalm Harlachberg. Pohádkové místo schované v zeleni v kopích, které dojme. Slunce zalévá údolí teplem a v dáli jsou vidět svahy okolních kopců. Usedneme ke stolu k dalším výletníkům. Chvíli dobíjíme baterky a přestáváme myslet na starosti všedních dnů. Zelená trasa nás poté dovede podzimní přírodou až k autu. Zpáteční cesta ubíhá již jen z kopce a je dobře značená.
Auto necháme na parkovišti u lesa, asi 1 km od Drachselsried a dále se vydáme pěšky. Stoupáme po lesní cestě a následujeme modré TZ č. 4. Cesta je nečekaně dost strmá. V horkém letním dni nám v našem rekordním tempu dává zabrat. Trochu zvolníme, není kam spěchat. Usedáme na lavičce, kterou míjíme. Skrze koruny stromů prosvítají paprsky slunce. Nikde ani živáčka a v tichu je slyšet jen šumění lesa.
Po několika kilometrovém stoupání konečně přicházíme k vyhlídce. Odtud je to k Schareben Hütte již jen kousek.
Internet láká poklidnou a útulnou horskou chatičkou, ale… Schareben Hütte je výchozím i cílovým místem bohatých, dobře značených pěších i cyklo tras. Auto můžete také pohodlně zaparkovat na parkovišti přímo u chaty a odtud se vydat po některé, ze 140 km dlouhých, značených cest.
Procházíme kolem parkoviště plného aut, až k horské chatě. Obsazené stoly a tvořící se fronty lidí u branky nás od posezení na terásce odradí. Raději se napojíme na červenou TZ č. 11 a pokračujeme v naší cestě, dále k vrcholu Hochstein (1. 134 m.n.m.). Tady se napojíme na trasu Hauptwanderweg E6. Slunce nám pálí do zad a my si vykračujeme k dalšímu z vrcholů Heugstatt (1. 261 m.n.m.). Uvítáme stín stromů. Lesní cesta nás vyvede na slunné louce. Pokračujeme dále, až k v vrcholu Enzian (1. 261 m.n.m.), s krásným výhledem na Arber.
Cesta je to dlouhá ale díky pestrému terénu se jde moc příjemně. Ayla a Dixy pobíhají kolem a nenechají nás vydechnout. Pěšinkou v trávě se pohybují vpřed a udávají tempo. Teď už před sebou máme jen z posledních vrcholů Kleiner Arber (1. 384 m.n.m.).
Je to výlet na celý den. Ale za mě zatím top hřebenovka, kterou jsem šla. I přes poměrně velké horko je to moc krásný výlet přes čtyři vrcholy. Je třeba si v cíli předem zajistit nocleh např. v Chamer Hütte.
Náš výlet na horu Silberberg (tzv. Stříbrná hora 995 m.n.m.) začíná na parkovišti Schönebene ve městě Bodenmeis, kde necháváme stát auto. Přeběhneme hlavní silnici a už stoupáme po strmé trase s TZ č.1 (modrá) k našemu cíli.
O proti ostatním kopcům, které z Bavorska znám, je tento více skalnatý. Skály nás upoutají na první pohled. Výhledy do všech stran nám za tu trochu námahy stojí. Samozřejmě už máme za sebou nějaké ty výstupy v Alpách a tohle je pro nás spíše rekreační procházka. Ayla a Dixey se předbíhají do kopce a cestu zvládají jako nic. Vyběhnou pár metrů strmé skály a občas nám zmizí za zatáčkou. Vždy ale zodpovědně čekají, až je dojdeme, a až opět zazní povel jdeme, aby mohly vesele pokračovat dál.
Když pozoruji krajinu kolem, opět si uvědomuji, že zdejší lesy nejsou tak zdevastované jako ty naše. Na vrcholu hory Silberberg opět nechybí ani kříž a fronta turistů, kteří si zde chtějí udělat fotku. Zpět od vrcholu se vydáváme opět to trase s TZ č. 1 a poté se napojujeme na TZ č. 7 (červená), která odbočuje do lesa a okruhem se vracíme zpět k výchozímu bodu. Než se vydáme na parkoviště k autu, na chvíli se usadíme v útulné pivní zahrádce Panoramagaststätte.
Celá naše trasa je okolo deseti kilometrů. Záleží, pro kterou cestu se člověk rozhodně.
Poznámka:
Není problém jít sem také s dětmi. Je možné využít i sedačkovou lanovku na vrchol. Pro trochu zábavy dětí i dospělých může posloužit i letní bobová dráha s vozíčky nebo zde lze navštívit i muzeum.
Vyjdeme z parkoviště Nová Hůrka u Prášil a držíme se modré TZ. Projdeme okolo domečků v osadě a poté už se vnoříme do lesa.
Procházíme kolem luk se spoustou květin. Cestou alejí javorů a líp pokračujeme dále až přicházíme do zaniklé osady Hůrka. Zůstávají zde dochovány jen základy kostela, za nimiž stojí kaple a malý hřbitov. U tohoto tajemného místa je přístřešek a pár laviček k odpočinku, kde tiše sedí několik turistů.
Kousek od osady je rozcestí. Zde si můžeme vybrat, kterou cestou budeme pokračovat dále k jezeru. Zůstáváme na modré TZ a po asfaltové cestě, která se táhne do vršku stoupáme vzhůru.
Je teplý letní den. Horské potůčky lemují cestu, všude je množství různobarevných květin a krásné výhledy. Ayla a Dixey pobíhají kolem nás a smáčejí svoje tlapky v průzračné, chladivé vodě.
Přicházíme k jezeru na dřevěný pozorovací můstek. Musím uznat, že klidná stojatá voda jezera Laka, s plovoucími ostrůvky má své kouzlo. Určitě se cesta k tomuto jezeru vyplatí.
Je zde také možnost posezení, žádný stánek s občerstvením ale nečekejte. Chvíli vydechnout můžete na dřevěných odpočívadlech. Máme štěstí, turistů je zde dnes opravdu málo. Přecházíme po chodníčku na druhou stranu jezera, kde i my se chvíli usadíme a pozorujeme klidnou hladinu jezera. Zpátky je možné se vydat stejnou trasou po modré TZ (lze i na kole či s kočárkem), nebo zvolit variantu po červené TZ a poté se napojit na žlutou TZ a jít vlastně okruh.
Poznámka:
Laka je nejmenší a nejmělčí z osmi šumavských jezer ledovcového původu. Má plochu 2,78 hektaru a obvod jezera je 870 m, max. hloubka 3,9 m, průměrná 1,43 m.
Hůrka bývala sklářskou vsí. Po válce však byli její němečtí obyvatelé odsunuti a Hůrka se ocitla v pohraničním pásu a byla tedy zničena. Zůstala jen kaple sv. Kříže, kde byli původně pochováni členové sklářské rodiny Abelů. Na místě je opravená kaple s pamětní deskou obětem zabitým na státní hranici a hřbitov.
Pěší výstup začínám ze sedla Špičák. Zamířím rovnou po červené turistické značce, která pokračuje jako hřebenovka na vrcholy Pancíř, Můstek a Prenet.
V mírném stoupání (2,5 km) se dostávám na horu Pancíř (1.214m.n.m). Zde se můžu občerstvit nebo si vylézt na rozhlednu. Já se pokochám výhledy z vrcholu a pokračuji dále po červené. Seběhnu po kamenité cestě na rozcestí a vydám se do leva. A asi po 5-ti stech metrech dojdu k prameni Úhlavy. Potom se opět vracím na rozcestí a pokračuji rovně směr Habr (1.203 m.n.m.). Cestou míjím další rozcestí Tomandlův křížek. Křižují se zde červená a žlutá turistická značka.
Rozcestí Tomandlův křížek
K vyhlídce
Sluničko mi hřeje do zad a já si vykračuji dále po červené (2,5 km). Sejdu „k vyhlídce“, kam vede pěšinka od odpočívadla u cesty. Tady se na chvíli usadím a užívám si tohle krásné místo. Nikde ani živáčka. Kam oko dohlédne, tam se rozprostírají lesy. Odsud je to na nejvyšší vrchol Pancířského hřbetu Můstek (1.234 m.n.m.) již jen kousíček.
Z Můstku se člověk může vrátit po zelené zpět k parkovišti. Já se nechám vést stále po červené. Po několika kilometrech (5,5 km) dosáhnu nejnižšího ze tří vrcholů na trase Prenet (1.071 m.n.m.). Všechny tři uléháme pod strom do chladivé trávy a já konečně vyndám z batohu svačinu. Protože doma připravená svačina je základ každého výletu.
Tahle trasa se jde moc příjemně. Na vrchol Pancíř vede také jednosedačková lanovka přímo ze Špičáku od centrálního parkoviště. Můžete se klidně nechat vyvézt nahoru a absolvovat tuhle trasu pohodlně i na kole. Vrátit se lze po stejné trase jako já, nebo se vydat třeba po zeleném značení dolů k zastávce Hojsova Stráž.
Dovolená v Dánsku nám končí a my se vydáváme na cestu k domovu, kterou spojíme s návštěvou Berlína. Ne že by Berlín ležel přímo na trase Dánsko – Plzeň, ale proč ne!
Ve 3 hodiny ráno vyrážíme autem z našeho poloostrova Fyn. Po dlouhých 6ti hodinách jízdy si konečně vychutnáváme zaslouženou snídani přímo v Berlíně.
A naše tour po historickém centru německé metropole začíná.
náměstí Gendarmenmarkt
Začínáme na náměstí Gendarmenmarkt (Náměstí tří paláců). Toto místo je prý aktuálně považováno za nejkrásnější místo Berlína. Stojí zde Französischer Dom (Francouzská katedrála), Konzerthaus (Koncertní sál) a Deutscher Dom (Německá katedrála). Míjíme pomník tvořený několika sochami věnovanými básníkovi Friedrichovi Schillerovi a pokračujeme dál k Checkpoint Charlie.
Již o pár ulic dál se dostáváme k Denkmal für die ermordeten Juden Europas (Památníku zločinů holocaustu). Památník tvoří 2711 samostatně stojících tmavých kvádrů různých velikostí. Parkem se pohodlně dostaneme až k Brandenburger Tor (Braniborská brána) tzv. vítěznému oblouku. Odtud je také vidět Reichstagu (Budova Říšského sněmu).
Cestou míjíme také americké velvyslanectví, které je nedaleko.
Zde na Pariser Platz se konečně na chvíli posadíme a pozorujeme ruch města.
Pariser Platz
Denkmal für die ermordeten Juden Europas
K berlínskému stylu patří jednoznačně kola. Husté sítě cyklostezek a vyhrazených pruhů jsou k nepřehlédnutí. Mě zaujala berlínská městská doprava. Systém U-bahnu (metra) zde doplňují nadzemní městské vlaky – S-bahny.
Jako poslední nás čeká Berliner Mauer (Berlínská zeď) u památníku na Bernauer Strasse. Je to jedno z mála míst, kde zůstalo z komplexu zdi, původně dlouhé 163 kilometrů, zachováno pouhých pár metrů.
Procházíme staré historické čtvrti, kterým kontrastují moderní nablýskané mrakodrapy. Dramatická historie toho města láká davy turistů a mění jej na turistickou metropoli.
Checkpoint Charlie
Berliner Mauer
Z Berlína se toho dá vidět spousty i během poměrně krátkého výletu. Stačí dobře volit a naordinovat si místo turistiky. I tak jsme ale za celý den ušli spousty kilometrů a navštívili zhruba 10% ze všech míst, která zde stojí za vidění.
Gendarmenmarkt – 900 m – Checkpoint Charlie – 1,2 km – Denkmal für die ermordeten Juden Europas – 400 m – Brandenburger Tor – 3 km – Berliner Mauer – 3 km – Gendarmenmarkt (výchozí bod)
