Dneska jsme si vyrazily sami s Aylou na výlet ke Kleiner Arbersee. Ponaučená z předchozích výletů, vydala jsem se na cestu raději brzo ráno. Teď v létě je všude mraky lidí a já si chtěla užít pohodovou procházku.
K jezeru existuje více pěších přístupových tras, ta naše začínala ve středisku Brennes. Zde jsem nechala na místním (placeném) parkovišti auto a dál jsme pokračovaly po svých, po značené turistické stezce.
Cesta vedla pohodlně lesem, nikde ani noha a Ayla si mohla volně čmuchat po lese. Prošly jsme podél Mooshüte a ťapkaly si spokojeně dál. Asi po 2,5 km jsme dorazily ke Kl. Arbersee.
Okružní procházkou kolem jezera.
Kolem jezera vede zajímavá turistická stezka, je opatřena několika dřevěnými můstky a je velmi dobře schůdná – okružní procházka, která nám trvala asi 3/4 hodinky. Ayla samozřejmě neodolala koupačce a asi každých sto metrů jsem musela zastavovat, aby si mohla vášnivě užít aportovačky klacíků do vody.
Výhled na Grosser Arber
Cestou jsme trochu rozjímaly, usadili se také na lavičce u jezera a užívaly si malebných výhledů. Jižní stranu jezera lemují svahy obou Javorů, nad západním břehem jezera se tyčí hora Spitzberg (1.058 m. nad m.).
Já se kochala krajinou a Ayla nespouštěla z oka místní rodinku kačenek, co si spokojeně plula po klidné hladině jezera!
Na břehu tohoto jezera stojí také chata, jak jinak.
Jmenuje se Seehütte a jak tomu tak bývá, bylo tady již opět pořádně plno. Malé Javorské jezero je totiž poměrně lehce přístupné a patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.
Od jezera je možné pokračovat přes Kl. Arber na Gr. Arber nebo do Bodenmais.
Neuvěřitelné, ale výletníkům je k dispozici také hojně využívaný vláček, který začíná trasu v nedalekém Lohnberg a otáčí se zde, u Seehütte.
V pátek večer jsme seděli s mužem na terase hostince Arberseehaus a pozorovali západ slunce nad hladinou jezera. Při tomto romantickém rozjímaní se nám v hlavně zrodil nápad na program zítřejšího dne, výšlat na vrchol Grosser Arber.
Druhý den ráno jsme zaparkovali auto na placeném parkoviště u Gr. Arbersee a vydali se na cestu.
Vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.
Grosser Arber je s 1.456 m nad. m. nejvyšší horou německé strany Šumavy, na jehož vrchol vede kabinová lanovka a samozřejmě i turistické cesty. My se tradičně vydali pěšky, protože vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.
Cestou na vrchol Grosser Arber
Často jsme se zastavovali a kochali se krásnou přírodou, cesta vedla lesem ve stínu stromů. Turistů jsme potkali docela dost, léto začalo. Každý nás pozdravil, v těchto končinách je to milou samozřejmostí. Malou zastávku jsme si udělali u Brennes Fichte. Tak se nazývá starý smrk, který tu stojí již 250 let.
Úžasné výhledy ze skal.
Šlapali jsme si vesele dál a směřovali své kroky na Velký Javor. Stromů začínalo pomalu ubývat a my šli již téměř otevřenou krajinou s nádhernými výhledy na okolní kopce. Konečně po pěti kilometrech stoupání jsme došli na vrchol Velkého Javoru a mohli se kochat úžasnými výhledy ze skal.
Vrchol Grosser Arber
Na vrcholu nejde přehlédnout dvě obří kopule, jedna je meteorologická observatoř a druhou využívá německá armáda.
Na vrcholu Velkého Javoru je konečná stanice kabinové lanovky, horská chata a restaurace. Letní terasa byla zaplněna turisty téměr do posledního místečka. Já si dala výtečnou gulášovou polévku a muž, skoro již tradičně, jalbečný závin. A dvakrát místní pivo nesmělo chybět.
Doplnili jsme sacharidy a vitamíny do našeho těla a po odpočinku se pohodlně vydali stejnou cetou zpět k autu.
Výhled na Falkenstein, na jehož vrcholu jsme stáli minule
Večerní procházka kolem Grosser Arbersee na Šumavě neboli Velké Javorské jezero
Od té doby, co jsme vyjeli z domova, jsme doufali, že Jáchym cestou v autě usne. Jak naivní! Za celou cestu samozřejmě ani nezabral a vesele nám nepřetržitě něco vyprávěl.
Než jsme se dostali na byt, Ayla potřebovala po cestě proběhnout a dítě unavit. : D Takže jsme spojili příjemné s užitečným a vydali se směrem na Velké Javorské jezero (934 m. nad m.). Jezero leží nedaleko silnice E53 spojující českou Železnou Rudu a německý Zwiesel.
Velké javorské jezero patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.
V těsné blízkosti jezera je turisty vyhladávaný hostinec Arberseehaus. Je zde také malá pláž s lehátky a přístav s půjčovnou šlapadel. Jezero je situováno v hlubové romantické kotlině a je ze všech stran obklopeno hustýmy lesy.
První, co Jáchym spatřil, byla šlapadla! A zdálo se, že tím naše procházka (která ještě ani nestihla začít : D) skončila! Naštěstí vše maminka strategicky prodiskutovala a uhájila projíždku na šlapadle až po procházce. Jáchym statečně po svých nožkách obešel celé jezero!
Společná procházka stezkou kolem Grosser Arbersee
I díky pozdnímu večeru a všednímu dni, bylo u jezera relativně málo lidí. Pro mě ideální, Ayla si mohla volně běhat. Večerní krajina kolem nás měla opravdu nádhernou atmosféru.
Jen tak tak jsme došli k hostinci Arberseehaus těsně před zavíračkou. Obsluha byla velmi vstřícná a i když za normálních okolností v tento čas šlapadla již nepůjčují, vyšli nám vstříc.
Všichni jsme naštěstí zůstali po naší plavbě suší.
My si tak mohli užít projíždku po klidné hladině Arbersee, téměř při západuslunce, obklopení lesy v nádherné přírodě, která patří do přírodní rezervace Grosser Arbersee a Arberseewald.
Půjčovna šlapadel u hostince Arberseehaus
Za zvířátky do Haus zur Wildnis neboli do Domu divočiny
Druhý den, později dopoledne jsme se všichni vydali ven a vyrazlili na poznávací tůru do Haus zur Wildnis, který máme nedaleko. Slíbili jsme přeci Jáchymovi divoká zvířátka!
Zaparkovali jsme na placeném parkovišti přímo pod Haus zur Wildnis a vydali se na cestu po značené trase směrem k informačnímu středisku, nazývanému česky „Dům k divočně“ nebo také „Dům divočiny.“
V ohradách národního parku lze pozorovat koně, rysy a také vlky.
Cestou jsme míjeli několik ohrad, kde měla být zvířátka na které jsme se chtěli podívat. Jelikož ale poměrně hodně pršelo, byla všechna zvířátka zalezlá a neukázalo se nám ani jediné z nich.
Zvířata a bavorská panorámata, lze také dobře pozorovot z vyvýšených míst nebo z 20ti metrů vysoké vyhlídkové věže. To vzhledem k dnešnímu počasí nemělo bohužel smysl. Dál jsme si užívali deštivou procházku a bavili se skákáním do louží.
Zmrzlina, co není v kornoutku a nelíže se, není přeci zmrzlina.
Informační středisko nabízí mimo jiné také 3D kino, nejrůznější výstavy a dětský koutek. Pro nás byla aktuální místní restaurace, kde jsme se usadili na oběd. Venku se počasí pomalu vyjasnilo a my se vydali se zmrzlinou v ruce zpět k autu.
Procházkou na snídani do Schwellhäusel
Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě odpoledne v plánu nákupy v Deggendorfu, chtěli jsme vyrazit dnes na náš pěší výlet brzo. Překvapivě se zadařilo a my již kolem deváté ráno vykládali kočárek na parkovišti, kde začínala naše trasa.
Program byl v podobném duchu jako včera, proběhnout Aylu a vymyslet aktivitu, kde se vydovádí i Jáchym. Skvělou volbou nám byl Schwellhäusl. Zaparkovali jsmena parkovišti P2 – Brechhäuslau, kousek od Zweieselerwaldhau a vydali se dál na cestu po svých.
Krásná odpočinková procházka.
Počasí nebylo dnes o moc lepší než včera. Klasika, doteď sluníčko a teplo a my si výlety naplánujeme zrovna na ty čtyři dny, kdy prší.
Po necelé třičtvrtě hodince tlačení kočárku do kopce, přicházíme lesní stezkou na místo a zdá se, že jsme snad dnes dokonce prvními hosty.
Jáchym pohotově vyskočil z kočárku a hned odtáhl mamku k domácí zoo a nadšeně vítal koníka, oslíka, páva a další místní zvířátka.
Zatímco si vyhrál na dětském hřišti, my si daly kapučíno a dortík v místním hostinci. Dokonce přestalo pršet a my se mohli usadit venku v pivní zahrádce s výhledem na rybník.
Schwellhäusel je velmi oblíbený turistický cíl.
Pomalu se blížilo poledne a stoly se začínaly plnit vandrovníky a cyklisty. Hranolky a smažák, výpečky nebo guláš s deseti,… Žádné domácí opečené brambory nebo poctivé bavorské knedlíky zde ale nečekejte. Kde je nějaká harmonie s krásnou zelení kolem?!
Schwellhäusel
Bohužel jen lepší fast food v srdci Národního parku Bavorský les. Službami tohoto místa jsem zklamaná. U mě počínaje dortem z polotovaru. Poctivý domací koláč nebo lívanečky s lesním ovocem k snídani by tomuto místu dodaly úplně jinou atmosféru.
Nazpátek jsme se všichni vydali lesní stezkou podél řeky a těšili se na pokračování dnešního dne v Deggendorfu. Běhání s malým dítětem po nákupech není zrovna ideální. Všechno jsme ale zvládli báječně a dokonce si užili i malou pláž na místním náměstí.
Velký Falkenstein, českým názvem Velký Sokolí kámen, je jedním z výrazných vrcholů německého Národního parku Bavorský les a Šumavy, ležící asi 3 km od českých hranic. Tyčí se do výšky 1.313 m n.m. a poblíž se nachází menší vrchol, 1.190 m vysoký Malý Falkenstein.
Vrcholová skála poskytuje pěkné výhledy.
Z obou vrcholů se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, na vrcholy Roklanu i na Velký Javor (Grosse Arber 1.456 m n.m.), za dobré viditelnosti i Bavorské Alpy.
Výhled z vrcholu Velký Falkenstein
Naším cílem byla horská chata Falkenstein Schutzhütte, která se nachází kousek od vrcholu Grosser Falkenstein.
Díky pečlivě vybudované síti turistických stezek je možno pro výstup zvolit různé trasy. Nabízí se 4-8 hodinové pěší túry (dle obtížnosti). Z Bavorské Rudy přes Zwieselwaldhaus (4,5 h), z Zwieselwaldhausu, z Buchenau, ze Spiegelhütte přes vodopády Höllbachspreng ( 2,5 h). Ta naše začínala na Wanderparkplatz Scheuereck (770 m), Lindberg a podle plánu měla trvat něco kolem 10-ti km tam i zpět.
Parkoviště, kde naše trasa začínala, jsme k našemu údivu našli hned napoprvé a bez problému. Většínou výchozí bod hledáme beznadějně celou věčnost! Hned u parkoviště jsme si všimli směrového ukazatele „Falkenstein.“ To, že je u něho info 10, km do cíle, je pouze detail, který jsme přehlédli. Stejně jako další směrovou šipku opačným směrem „Falkenstein 5 km“. Mimo jiné tento směr značil naší původní plánovanou trasu.
Podél turistické cesty je několik informačních tabulí.
Cesta byla příjemná, vedla podél řeky, což Ayla uvítala a my spokojeně ťapali vpřed. Ukazatelé směru nás cestou tedy trochu mátly. Asi po hodině chůze jsme se dočetli „Falkenstain 1,45 h“ ,tato informace moc nesouhlasilas původní naplánovanou délkou trasy 5 km. Již za tu hodinu, co jsme byli na cestě, jsme toho museli ujít víc než dost a být dávno v cíli. : D
V Bavorsku samozřejmě bez wifi signálu, takže mobil nám také nepomohl. Asi dvakrát se tedy telefon chytl, to jak jsme došli až k česko – německým hranicím, přeskočil na chvíli na český signál a my jsme rychle otevřeli mapu v telefonu. Tady velký údiv, kde že to vlasntě jsme. :O Šli jsme dál, ukazatel směru cestu jsme minuli, směr v telefonu taky souhlasil. Sem tam jsme potkali i turistu, uplně ztraceni jsme tedy být nemohli.
Ale přeci bychom to teď před cílem nevzdali a neotočili zpět!
Falkenstain je 1.313 mnm a my se tak nějak stále pohybovali ve výšce co jsme vyšli. Občas naše trasa vedla více z kopce než do kopce, měli bychom se šplhat spíš nahoru.Konečně asi v posledním kilometru cesty jsme se dočkali stoupání.
Vrcholová skála je ozdobena křížem.
Těměr po třech hodinách výšlapu lesem, jsme dorazili na Falkenstein! Horská chata byla v renovaci, jako to neee!!! Naštěstí byla částečně otevřena a nám spadl kámen ze srdce. Šlo se na jídlo. Chata byla úplně narvaná lidmi. Nechápala jsem, kde se jich tu tolik vzalo, kudy všichni přišli. : D
Rádi si trasu o kousek prodloužíme.
Čekala nás cesta zpátky k auta a konečně jsme si tedy pořádně pročetli informační ceduli a mapu, poněvadž jsme teď již moudřejší! Chytře jsme zvolili jinou trasu – zkratku cca hodina cesty k parkovišti. A samozřejmě cedule „Umleitung“ naším směrem unikla naší pozornosti. Po chvíli jsme tuto ceduli „Umleitung“ minuli cestou. Tu jsem již někde zahlédla, napadlo mi. : D Po pár metrech byla naše cesta uzavřena, takže nás to svedlo opět na naší dobře známou trasu, kudy jsme šli nahoru. Ayla nás nesnášela. : D
V nohách více jak 20 km a my konečně došli k autu. Hned vedle samozřejmě opět veeeeelikááááááá mapa a informační cedule! Kdy my se ponaučíme. : D
Šumavu zná asi každý z nás ale navštívili jete již její Německou stranu? Kdo by si chtěl udělat jednodenní výlet, doporučují výstup na vrchol Grosser Oßer (nejvyšší bod 1293m).
Náš start byl z parkoviště Sattel v městě Lambach. Vydali jsme se cestou přes Osserwiese, Kleiner Oßer až ke Grossen Oßer.
Masiv je tvořen dvěma vrcholy Velký Ostrý (1293m) a Malý Ostrý (1266 m). Vydali jsme se na oba tyto vrcholy. Myslela jsem si, že na cestě budeme sami a bude to příjemná procházka přirodou. Omyl! : D Stejný nápad měla spousta dalších lidí a tak byly stezky plné turistů. Klidné a nerušené procházce nepřispělo ani to, že tento den, byl v Německu státní svátek. : D
cestou na vrchol
I když jsme vyšli poměrně brzo, bylo již dost teplo a celou dobu co jsme stoupali na vrchol do nás pražilo slunce. Na vrcholu Velkého Ostrého se nachází turistická chata Osserschutzhütte, leží přímo na česko-německé (bavorské) hranici. Což byl také náš hlavní cíl, jídlo a vychlazený radler! : D
Chata nabízí možnost osvěžení a posezení na terase s výhledem na masiv Prenetu a Pancíř. Z vyhlídky na vrcholu Ostrého se vám otevře výhled na masiv nejvyššího vrcholu Bavorského lesa, Velkého Javoru.
výhled z Velkého Ostrého
Dostat se na Velký Ostrý není nějak složitá tůra. Několik stezek pro výstup, které jsou si podobné charakterem lesního porostu, stoupáním i délkou. Dají se vymyslet zajímavé okruhy, abyste nemuseli jít dvakrát stejnou cestou.
Na trase nejsou žádné náročné horolezecké úseky a označila bych ji za lehkou, klidně pro úplné začátečníky. Neni třeba ani žádné speciální vybavení, postačí obvyklé turistické věci.
