Výlet nám začíná ze Špičáckého sedla. Na konci parkoviště se vydáme po asfaltce směrem k Černému jezeru (Schwarzer See). Po necelých 400 metrech dojdeme na rozcestí. Držíme se stále žluté TZ a pokračujeme po asfaltce k jezeru (3,5 km). Cesta je příjemná rovina, až na konci pod jezerem je mírný kopec. Cestou si člověk může odpočinout i na některém z dřevěných posezení.
Černé jezero
Tato vybudována cesta je vhodná i pro kočárky a cyklisty. Za sebe bych ale uvítala klidně přírodní lesní pěšinku. Toto místo patří k jednomu z nejnavštěvovanějších. Ve snaze vyhnout se davům turistů, vypravíme se na cestu poměrně poměrně brzy. Je chladný podzimní den a vlhko zalézá pod kůži. Místo jasné oblohy a vytouženého sluníčka, nás celý den obléhá hustá mlha.
Výhledů po okolí si díky mlze bohužel moc neužíváme. Zato si ale nelze nevšimnou, jak je okolí jezera poznamenané těžbou dřeva a výsadbou nezdravé smrkové monokultury. Všude kolem jsou kůrovcem napadané a oholené stromy. Ostatně jako na spoustě místech tady na Šumavě.
Černé jezero se dá z jedné strany obejít a dále pokračovat směrem na Ostrý. My se vydáme do strmého kamenitého kopce po červené TZ a dále přes Rozvodí – hlavní evropské rozvodí řek Labe a Dunaje (1. 152 m.n.m.). Zde se napojíme na úzkou lesní pěšinu a s věrným psím doprovodem pokračujeme k Čertovu jezeru (Teufels See). Poslední úsek je mírný sešup lesem a přes dřevěné lávky se dostáváme až k jezeru pod kopcem (2,5 km).
Odtud se můžete vydat do Železné Rudy nebo na Špičák po žluté TZ k parkovišti jako my (3,5 km). Přejdeme přes zdejší skiareál až ke Špičáckému sedlu, kde máme zaparkované auto.
Čertovo jezero
Zdroj internet:
Od roku 1911 bylo Černé a Čertovo jezero vyhlášeno Národní přírodní rezervací. Černé jezero (18,4 ha) je největší a také nejhlubší ledovcové jezero na Šumavě. Svůj název nese podle své tmavé až černé barvy, což má příčinu v odrazu jezerní hladiny od hlubokých okolních lesů. Pověstmi opředené Čertovo jezero (10,34 ha) je druhým největším ledovcovým jezerem na Šumavě.
Autem si popojedeme na parkoviště v Bodenmais u hotelu Riederin. Zde začíná náš cca 15 km dlouhý výlet. Jdeme kousek po asfaltce podél areálu hotelu a záhy už zaběhneme do leva na lesní cestu. Cesta se prolíná s Ameisen Kinderwanderweg a my zde na těchto zábavných cestičkách plných stanovišť určených dětem chvíli bloudíme. Náhodou narazíme na parkoviště u hlavní cesty Drachselsried – Bodenmais – Langdorf a odtud je již ukazatel Kronbergweg, který nás konečně správně nasměruje (zelené TZ 4 a 9, červené TZ 10).
Je brzké ráno a svěží vzduch voní podzimem. Jemné paprsky slunce prosvítají skrze barevné listí stromů, které se jiskří v mlze. Stoupáme po lesní pěšině do strmějšího kopce směr Kreuzseign (Kuhalm). Od Kuhalm se lesní cesta stáčí do leva a dále se mění na kamenitou, která vede dále do mírného kopce. Cesta se jde moc příjemně, pokračujeme po zelené a po červené. Tuhle trasu máme doslova sami pro sebe! Na rozcestí na chvílí usedáme na lavičku, není kam spěchat.
Z hlavní cesty sejdeme doprava, do hustého lesa a úzkou cestičkou vystoupáme až na vrchol. Kamenitý vrchol Kromberg ( 983 m.n.m. ) opět zdobí kříž a lavičky vybízejí turisty k odpočinku. Užíváme si výhled na Bavorský les a prohodíme pár slov se skupinkou turistů.
Pokračujeme přímo z vrcholu dále po červené až k Gutsalm Harlachberg. Pohádkové místo schované v zeleni v kopích, které dojme. Slunce zalévá údolí teplem a v dáli jsou vidět svahy okolních kopců. Usedneme ke stolu k dalším výletníkům. Chvíli dobíjíme baterky a přestáváme myslet na starosti všedních dnů. Zelená trasa nás poté dovede podzimní přírodou až k autu. Zpáteční cesta ubíhá již jen z kopce a je dobře značená.
Auto necháme na parkovišti u lesa, asi 1 km od Drachselsried a dále se vydáme pěšky. Stoupáme po lesní cestě a následujeme modré TZ č. 4. Cesta je nečekaně dost strmá. V horkém letním dni nám v našem rekordním tempu dává zabrat. Trochu zvolníme, není kam spěchat. Usedáme na lavičce, kterou míjíme. Skrze koruny stromů prosvítají paprsky slunce. Nikde ani živáčka a v tichu je slyšet jen šumění lesa.
Po několika kilometrovém stoupání konečně přicházíme k vyhlídce. Odtud je to k Schareben Hütte již jen kousek.
Internet láká poklidnou a útulnou horskou chatičkou, ale… Schareben Hütte je výchozím i cílovým místem bohatých, dobře značených pěších i cyklo tras. Auto můžete také pohodlně zaparkovat na parkovišti přímo u chaty a odtud se vydat po některé, ze 140 km dlouhých, značených cest.
Procházíme kolem parkoviště plného aut, až k horské chatě. Obsazené stoly a tvořící se fronty lidí u branky nás od posezení na terásce odradí. Raději se napojíme na červenou TZ č. 11 a pokračujeme v naší cestě, dále k vrcholu Hochstein (1. 134 m.n.m.). Tady se napojíme na trasu Hauptwanderweg E6. Slunce nám pálí do zad a my si vykračujeme k dalšímu z vrcholů Heugstatt (1. 261 m.n.m.). Uvítáme stín stromů. Lesní cesta nás vyvede na slunné louce. Pokračujeme dále, až k v vrcholu Enzian (1. 261 m.n.m.), s krásným výhledem na Arber.
Cesta je to dlouhá ale díky pestrému terénu se jde moc příjemně. Ayla a Dixy pobíhají kolem a nenechají nás vydechnout. Pěšinkou v trávě se pohybují vpřed a udávají tempo. Teď už před sebou máme jen z posledních vrcholů Kleiner Arber (1. 384 m.n.m.).
Je to výlet na celý den. Ale za mě zatím top hřebenovka, kterou jsem šla. I přes poměrně velké horko je to moc krásný výlet přes čtyři vrcholy. Je třeba si v cíli předem zajistit nocleh např. v Chamer Hütte.
Náš výlet na horu Silberberg (tzv. Stříbrná hora 995 m.n.m.) začíná na parkovišti Schönebene ve městě Bodenmeis, kde necháváme stát auto. Přeběhneme hlavní silnici a už stoupáme po strmé trase s TZ č.1 (modrá) k našemu cíli.
O proti ostatním kopcům, které z Bavorska znám, je tento více skalnatý. Skály nás upoutají na první pohled. Výhledy do všech stran nám za tu trochu námahy stojí. Samozřejmě už máme za sebou nějaké ty výstupy v Alpách a tohle je pro nás spíše rekreační procházka. Ayla a Dixey se předbíhají do kopce a cestu zvládají jako nic. Vyběhnou pár metrů strmé skály a občas nám zmizí za zatáčkou. Vždy ale zodpovědně čekají, až je dojdeme, a až opět zazní povel jdeme, aby mohly vesele pokračovat dál.
Když pozoruji krajinu kolem, opět si uvědomuji, že zdejší lesy nejsou tak zdevastované jako ty naše. Na vrcholu hory Silberberg opět nechybí ani kříž a fronta turistů, kteří si zde chtějí udělat fotku. Zpět od vrcholu se vydáváme opět to trase s TZ č. 1 a poté se napojujeme na TZ č. 7 (červená), která odbočuje do lesa a okruhem se vracíme zpět k výchozímu bodu. Než se vydáme na parkoviště k autu, na chvíli se usadíme v útulné pivní zahrádce Panoramagaststätte.
Celá naše trasa je okolo deseti kilometrů. Záleží, pro kterou cestu se člověk rozhodně.
Poznámka:
Není problém jít sem také s dětmi. Je možné využít i sedačkovou lanovku na vrchol. Pro trochu zábavy dětí i dospělých může posloužit i letní bobová dráha s vozíčky nebo zde lze navštívit i muzeum.
Vyjdeme z parkoviště Nová Hůrka u Prášil a držíme se modré TZ. Projdeme okolo domečků v osadě a poté už se vnoříme do lesa.
Procházíme kolem luk se spoustou květin. Cestou alejí javorů a líp pokračujeme dále až přicházíme do zaniklé osady Hůrka. Zůstávají zde dochovány jen základy kostela, za nimiž stojí kaple a malý hřbitov. U tohoto tajemného místa je přístřešek a pár laviček k odpočinku, kde tiše sedí několik turistů.
Kousek od osady je rozcestí. Zde si můžeme vybrat, kterou cestou budeme pokračovat dále k jezeru. Zůstáváme na modré TZ a po asfaltové cestě, která se táhne do vršku stoupáme vzhůru.
Je teplý letní den. Horské potůčky lemují cestu, všude je množství různobarevných květin a krásné výhledy. Ayla a Dixey pobíhají kolem nás a smáčejí svoje tlapky v průzračné, chladivé vodě.
Přicházíme k jezeru na dřevěný pozorovací můstek. Musím uznat, že klidná stojatá voda jezera Laka, s plovoucími ostrůvky má své kouzlo. Určitě se cesta k tomuto jezeru vyplatí.
Je zde také možnost posezení, žádný stánek s občerstvením ale nečekejte. Chvíli vydechnout můžete na dřevěných odpočívadlech. Máme štěstí, turistů je zde dnes opravdu málo. Přecházíme po chodníčku na druhou stranu jezera, kde i my se chvíli usadíme a pozorujeme klidnou hladinu jezera. Zpátky je možné se vydat stejnou trasou po modré TZ (lze i na kole či s kočárkem), nebo zvolit variantu po červené TZ a poté se napojit na žlutou TZ a jít vlastně okruh.
Poznámka:
Laka je nejmenší a nejmělčí z osmi šumavských jezer ledovcového původu. Má plochu 2,78 hektaru a obvod jezera je 870 m, max. hloubka 3,9 m, průměrná 1,43 m.
Hůrka bývala sklářskou vsí. Po válce však byli její němečtí obyvatelé odsunuti a Hůrka se ocitla v pohraničním pásu a byla tedy zničena. Zůstala jen kaple sv. Kříže, kde byli původně pochováni členové sklářské rodiny Abelů. Na místě je opravená kaple s pamětní deskou obětem zabitým na státní hranici a hřbitov.
Pěší výstup začínám ze sedla Špičák. Zamířím rovnou po červené turistické značce, která pokračuje jako hřebenovka na vrcholy Pancíř, Můstek a Prenet.
V mírném stoupání (2,5 km) se dostávám na horu Pancíř (1.214m.n.m). Zde se můžu občerstvit nebo si vylézt na rozhlednu. Já se pokochám výhledy z vrcholu a pokračuji dále po červené. Seběhnu po kamenité cestě na rozcestí a vydám se do leva. A asi po 5-ti stech metrech dojdu k prameni Úhlavy. Potom se opět vracím na rozcestí a pokračuji rovně směr Habr (1.203 m.n.m.). Cestou míjím další rozcestí Tomandlův křížek. Křižují se zde červená a žlutá turistická značka.
Rozcestí Tomandlův křížek
K vyhlídce
Sluničko mi hřeje do zad a já si vykračuji dále po červené (2,5 km). Sejdu „k vyhlídce“, kam vede pěšinka od odpočívadla u cesty. Tady se na chvíli usadím a užívám si tohle krásné místo. Nikde ani živáčka. Kam oko dohlédne, tam se rozprostírají lesy. Odsud je to na nejvyšší vrchol Pancířského hřbetu Můstek (1.234 m.n.m.) již jen kousíček.
Z Můstku se člověk může vrátit po zelené zpět k parkovišti. Já se nechám vést stále po červené. Po několika kilometrech (5,5 km) dosáhnu nejnižšího ze tří vrcholů na trase Prenet (1.071 m.n.m.). Všechny tři uléháme pod strom do chladivé trávy a já konečně vyndám z batohu svačinu. Protože doma připravená svačina je základ každého výletu.
Tahle trasa se jde moc příjemně. Na vrchol Pancíř vede také jednosedačková lanovka přímo ze Špičáku od centrálního parkoviště. Můžete se klidně nechat vyvézt nahoru a absolvovat tuhle trasu pohodlně i na kole. Vrátit se lze po stejné trase jako já, nebo se vydat třeba po zeleném značení dolů k zastávce Hojsova Stráž.
Dovolená v Dánsku nám končí a my se vydáváme na cestu k domovu, kterou spojíme s návštěvou Berlína. Ne že by Berlín ležel přímo na trase Dánsko – Plzeň, ale proč ne!
Ve 3 hodiny ráno vyrážíme autem z našeho poloostrova Fyn. Po dlouhých 6ti hodinách jízdy si konečně vychutnáváme zaslouženou snídani přímo v Berlíně.
A naše tour po historickém centru německé metropole začíná.
náměstí Gendarmenmarkt
Začínáme na náměstí Gendarmenmarkt (Náměstí tří paláců). Toto místo je prý aktuálně považováno za nejkrásnější místo Berlína. Stojí zde Französischer Dom (Francouzská katedrála), Konzerthaus (Koncertní sál) a Deutscher Dom (Německá katedrála). Míjíme pomník tvořený několika sochami věnovanými básníkovi Friedrichovi Schillerovi a pokračujeme dál k Checkpoint Charlie.
Již o pár ulic dál se dostáváme k Denkmal für die ermordeten Juden Europas (Památníku zločinů holocaustu). Památník tvoří 2711 samostatně stojících tmavých kvádrů různých velikostí. Parkem se pohodlně dostaneme až k Brandenburger Tor (Braniborská brána) tzv. vítěznému oblouku. Odtud je také vidět Reichstagu (Budova Říšského sněmu).
Cestou míjíme také americké velvyslanectví, které je nedaleko.
Zde na Pariser Platz se konečně na chvíli posadíme a pozorujeme ruch města.
Pariser Platz
Denkmal für die ermordeten Juden Europas
K berlínskému stylu patří jednoznačně kola. Husté sítě cyklostezek a vyhrazených pruhů jsou k nepřehlédnutí. Mě zaujala berlínská městská doprava. Systém U-bahnu (metra) zde doplňují nadzemní městské vlaky – S-bahny.
Jako poslední nás čeká Berliner Mauer (Berlínská zeď) u památníku na Bernauer Strasse. Je to jedno z mála míst, kde zůstalo z komplexu zdi, původně dlouhé 163 kilometrů, zachováno pouhých pár metrů.
Procházíme staré historické čtvrti, kterým kontrastují moderní nablýskané mrakodrapy. Dramatická historie toho města láká davy turistů a mění jej na turistickou metropoli.
Checkpoint Charlie
Berliner Mauer
Z Berlína se toho dá vidět spousty i během poměrně krátkého výletu. Stačí dobře volit a naordinovat si místo turistiky. I tak jsme ale za celý den ušli spousty kilometrů a navštívili zhruba 10% ze všech míst, která zde stojí za vidění.
Gendarmenmarkt – 900 m – Checkpoint Charlie – 1,2 km – Denkmal für die ermordeten Juden Europas – 400 m – Brandenburger Tor – 3 km – Berliner Mauer – 3 km – Gendarmenmarkt (výchozí bod)
Na vrchol Lusen, se vydáváme od parkoviště Lusenparkplatz. Výletní místo hřeje pod paprsky slunce a jasnou oblohou. Zdá se, že příznivé klimatické podmínky přilákaly obrovské množství lidí. Proč já doufala, že zde budeme sami!
Zapřaháme psy do kšírů a připojíme se k davu lidí. Občas uskočíme z cesty sáňkaři, který si s sebou vytáhl sáně a teď si po zasněžené cestě užívá jízdu dolů.
Po trase Winterweg za krátkou chvíli vystoupáme na vrchol a vychutnáváme si nádherný výhled.
Vrchol kopce ve výšce 1. 373 metrů vypadá jako úmyslně nasypané kamenné pole. Samozřejmě zde nechybí ani dřevěný kříž.
V horské chatě Lusenschutzhaus nám přijde k chuti výtečná chlebová polévka a sklenice vychlazeného piva. Sněhu je zde bohužel méně než turistů. Na pivo stojím pořádnou frontu!Dočkám se a společně s mojí sestrou zapíjíme příchod nového roku.
Cesty jsou dobře označené, většina turistických stezek ústí na vrcholu Lusen. Výhled kazí pouze holé stromy, svědčíčí o umírání lesa. Nové stromečky si ale již hledají cestu k životu.
Zpátky sestupujeme po trase Sommerweg a cca po 1,5h se dostáváme k výchozímu bodu. Tahle cesta už taková pohoda nebyla. Už chápu, proč se ji říká Sommerweg!
Cesty jsou úplně pod sněhem. I tak je ale Lusen dobře dostupný. Na jaře si tento výlet určitě ráda zopakuji.
Přespáváme na poloostrově Helnæs a hned další den přejíždíme přes most Storebælt dál na poloostrov Møn, na jehožpobřeží se nachází 6 kilometrů dlouhý křídový útes Møns Klint. Tohle místo stojí zavidění.
Během této cesty navštívíme také København. Vydáme se nákupní zónou Strøget, dále k nábřeží Nyhavn s kotvícími plachetnicemi až k nejznámější kodaňské památce, sošce Malé mořské víly sedící na kameni. Nachází se zde spousty historických památek a významných budov. My ale cestujeme spíše za přírodou a kulturu opět ošidíme.
Ulice zde lemují zaparkovaná kola a funguje tu dost půjčoven, aby si je mohli půjčit i turisté. Kdo má chuť, může si tuto cestu po místních kanálech užít i projíždkou loďkou.
København
Během následujích dní naší cesty trochu poznáváme poloostrov Helnæs a cestujeme právě po ostrově Fyr.
Nedaleko města Svendborg stojí za vidění zámek Egeskov Slot. Tato stavba je prý považována za nejkrásnější vodní hrad Evropy a po Odense je druhým nejnavštěvovanějším místem ostrova.
Maják Helnæs Fyr, který stojí v Lindehoved na západním konci tohoto klidného poloostrova.
Nějaký čas strávíme také pěšími výlety. Celkově jsem z turistiky po Dánsku trochu zklamaná. Na internetu se píše, jak je Dánsko pro turisty pestré a vhodné pro aktivní dovolenou. Zorientovat se ve značení turistických cest nám dává trochu zabrat, není úplně nejlépe propracované. Nenacházíme ani žádného vhodného on-line průvodce, jak jsme zvyklí třeba z Alp. Jeden den strávíme také ve městě Odense, které je hlavním městem ostrova Fyn.
Moc se mi líbí malé Dánské domečky, opečovávaný venkovní prostor a nízké žívé ploty z keřů.Všeobecně mi přijdou Dánská města čistá a efektivně organizovaná. Cyklisté tu mají ve městech svůj vlastní jízdní pruh a dokonce i vlastní semafory.
Vesničky, kterými projížídme jsou krásně udržované a z každého místa jsme za chviličku na pobřeží a můžeme se procházet po pláží. Vším mi to tady přípomíná Anglii.
Ať zavítáme do jakékoliv restaurace, nacházíme na jídelníčku nejčastěji sushi, sendvič a hamburger. A i když všechna jídla chutnají skvěle a jsou připravována z čerstvých surovin, nenacházím zde za celý pobyt žádnou rybí restauraci.
Vlastně je pro mě Dánsko trochu neatraktivní země, dost monotóní. Chybí mi zkrátka ty kopce a hory na obzoru.
Původně jsem měla v plánu trochu jiné cestování. Ráda bych viděla ještě např. Skagen a pláž Blåvand, kde stojí maják Blåvandshuk Fyr a tzv. Mulder Bunkers „Horses“ a podnikla tenhle výlet spíš jako okružní cestu s noclehem ve stanu. Stále se mi ale nedaří přesvědčit mého může o výhodách a krásách kempování.
Stejně nám ale celý týden střídavě prší a poslední dva dny už je ošklivě pořád a dost se ochladilo. A můj muž nemá rád zimu, nemá rád vítr a nemá rád déšt. A úplně nejvíc nemá rád kombinaci těchto věcí dohromady. Takže ke spokojenosti všech i dobře, že to vyšlo takhle.
poloostrov Helnæs
PRO PEJSKAŘE
V Dánsku platí povinost mít psa na vodítku
na plážích od 1. dubna až 30. září
v lesích zákaz celoročně
ze zákona nesmí psi do žádné z restaurací
celkem 13 ras je zde dokonce úplně zákázáno
Pro cestování se psem po Dánsku stačí euro pas a platné očkování.
Bavorsko/Berchtesgaden – Schönau am Königssee 1. – 5. května 2019
Ledovcové jezero Königssee leží nedaleko německo-rakouské hranice a rozprostírá se v srdci národního parku Berchtesgaden.
Jedná se o jedno z nejvýše položených jezer v Německu (600 m.n.m.) a zároveň o nejhlubší německé jezero s hloubkou téměř 200 metrů a je nejčistší jezero v zemi.
Nechtěla jsem ještě brát Dixey na dlouhé výlety a tak jsme tento pobyt pojali více rekreačně a hlavně socializačně.
Tohle místo je magnet na návštěvníky a ani my zde nejsme poprvé. Stále stejně smaragdová voda, srázy i vysoké skály, místa pro krátké procházky i vysokohorskou turistiku. Člověk si tu může vychutnat pohled na nedaleké Hitlerovo Orlí hnízdo nebo majestátní Watzmann, třetí nejvyšší horu Německa (2.713 m.n.m.).
Orlí hnízdo jsme navštivili již posledně a Watzmann bych zdolala moc ráda, ale se psím doprovodem tahle trasa není možná. Na úplný vrchol totiž vede cesta jištěná lany.
Chtěla jsem si tuhle krásu vychutnat v klidu, bez lidí. Takže budíček v 6 ráno, o který se teď pravidelně stará Dý a vyrazili jsme venčit.
jezero Königssee
Na jezeře jezdí jen tiché elektroloďky, aby neznečištovaly vodu a zemědělství tu není povoleno.
My letos plavbu loďkou bohužel vynechali, Dixey neměla náhubek. Takže kdo by cestoval s pejskem, nezapomenout přibalit, protože tenhle výlet za to stojí .
Po vyplutí loďky se naskytne nádherný výhled na jezera, vodopád Königsbachfall, i zmiňované Orlí hnízdo i Watzbann. Loďkou se dopluje na poloostrov sv. Bartoloměje, kde se dá vyrazit na krátké procházky. Dostanete se i k molu Salet a jezeru Obersee a k vodopádu Röthbach.
přistav
Cestou necestou k vodopádu tzv. naturpoll
Tohle místo znám z internetových fotek, láká tisíce turistů. A i já sem se rozhodla, že se k vodopádu vydáme. Délka trasy se mi zdála pro naše psiska akorát. Dixey má malé ťapky ještě a Ayla se s nohou stále uzdravuje, zkrátka ideální volba.
Vydali jsme se tedy pěknou zpevněnou cestou z parkoviště u Königssee po trase k vyhlídce Malerwinkel (asi 20 minut chůze mírným stoupáním) a poté bylo nutné odbočit z cesty a pokračovat dále do kopce po cestě směrem k Rabenwand (cca dalších 20 minut). Od tohoto místa vede již nezpevněná cesta, která sice nemá stoupání ale za to je relativně úzká a strmá. Zkrátka lesní cesta, která nás měla dovést k vodopádu a ke Königsbach s krásnými výhledy (odhad cesty dalších 20 minut).
po cestě směrem k Rabenwand
Nahoře na nás překvápko. Místo, kudy jsme měli po cestě pokračovat, bylo uzavřeno závorou. Co teď? Nechat to být nebo pokračovat dále… A tak jsme závoru přelezli a vydali jsme se dál. V noci pršelo, takže cesta byla kluzká, očas ji přerušil padlý strom. Museli jsme tedy psy pořád převádět a přenášet, zkátka báječné. Tady asi někdo věděl, proč cestu uzavřít. Už jsem si myslela, že nikam nedojdem a budeme se muset otočit. Ale jo, asi po dalších 30ti minutách v tomhle terénu jsme došli.
Vylezli jsme několik metrů nad vodopádem a k dosažení místa už nám chyběl jen kousíček. Tenhle kousíček byl ale pro psy neschůdný a my jsme se museli vydat opravdu zpátky. Myslim, že bez psů by nám tahle cesta trvala tak o polovinu času méně a došli bychom, kam jsme původně chtěli.
vyhlídka Rabenwand
Okružní cesta Malerwinkel
Jelikož byla Dixey z téhle naší cesty k vodopádu uťapkaná, druhý den jsme se vydali jen na lehkou procházku.
Hned od parkoviště u jezera vede hezká okružní cesta, značená jako Malerwinkel-Rundweg. Prošli jsme opět kolem vyhlídky Malerwinkel a v místě, kde jsme předchozí den sešli z cesty k vyhlídce Rabenwand, jsme tentokrát pokračovali dále zpátky k parkovišti u Königssee.
Zvládli jsme asi tři zastávky na aperol a pivo, takže jsme večer odpadli úplně všichni.
Salzburg
Po krátké venčící procházce jsme se vydali na výlet do Salzburgu. Moc dobře toto město známe. Byli jsme tu již několikrát a máme zde svá oblíbená místa. Prošli jsme si náměstí, zastavili se na pravý rakouský sacher a odpoledne jsme se před nevlídným počasím schovali v Designer Outlet centru.
Využívala jsem všechna místa a učila Dixey, jak správně se chovat v městském ruchu.
Rušné prostředí a neustálé davy lidí. Další zastávka v restauraci na oběd, jako vhodná příležitost pro opakováný nácvik odložení.
Salzburg Designer Outlet centru
Měla jsem trošku obavu, jak tenhle výlet Dixey ve svých 13 ti týdnech zvládne. Jak zvládne cestování autem, svůj první pobyt v hotelu, rušná místa a vůbec všechna nová prostředí. Ukázalo se, že mé obavy byly uplně zbytečné.
Pod bedlivým Ayliným dozorem zvládla prťavka svojí dávku socializace úplně bezproblémově.
