Pěší výstup začínám ze sedla Špičák. Zamířím rovnou po červené turistické značce, která pokračuje jako hřebenovka na vrcholy Pancíř, Můstek a Prenet.
V mírném stoupání (2,5 km) se dostávám na horu Pancíř (1.214m.n.m). Zde se můžu občerstvit nebo si vylézt na rozhlednu. Já se pokochám výhledy z vrcholu a pokračuji dále po červené. Seběhnu po kamenité cestě na rozcestí a vydám se do leva. A asi po 5-ti stech metrech dojdu k prameni Úhlavy. Potom se opět vracím na rozcestí a pokračuji rovně směr Habr (1.203 m.n.m.). Cestou míjím další rozcestí Tomandlův křížek. Křižují se zde červená a žlutá turistická značka.
Rozcestí Tomandlův křížek
K vyhlídce
Sluničko mi hřeje do zad a já si vykračuji dále po červené (2,5 km). Sejdu „k vyhlídce“, kam vede pěšinka od odpočívadla u cesty. Tady se na chvíli usadím a užívám si tohle krásné místo. Nikde ani živáčka. Kam oko dohlédne, tam se rozprostírají lesy. Odsud je to na nejvyšší vrchol Pancířského hřbetu Můstek (1.234 m.n.m.) již jen kousíček.
Z Můstku se člověk může vrátit po zelené zpět k parkovišti. Já se nechám vést stále po červené. Po několika kilometrech (5,5 km) dosáhnu nejnižšího ze tří vrcholů na trase Prenet (1.071 m.n.m.). Všechny tři uléháme pod strom do chladivé trávy a já konečně vyndám z batohu svačinu. Protože doma připravená svačina je základ každého výletu.
Tahle trasa se jde moc příjemně. Na vrchol Pancíř vede také jednosedačková lanovka přímo ze Špičáku od centrálního parkoviště. Můžete se klidně nechat vyvézt nahoru a absolvovat tuhle trasu pohodlně i na kole. Vrátit se lze po stejné trase jako já, nebo se vydat třeba po zeleném značení dolů k zastávce Hojsova Stráž.
Dovolená v Dánsku nám končí a my se vydáváme na cestu k domovu, kterou spojíme s návštěvou Berlína. Ne že by Berlín ležel přímo na trase Dánsko – Plzeň, ale proč ne!
Ve 3 hodiny ráno vyrážíme autem z našeho poloostrova Fyn. Po dlouhých 6ti hodinách jízdy si konečně vychutnáváme zaslouženou snídani přímo v Berlíně.
A naše tour po historickém centru německé metropole začíná.
náměstí Gendarmenmarkt
Začínáme na náměstí Gendarmenmarkt (Náměstí tří paláců). Toto místo je prý aktuálně považováno za nejkrásnější místo Berlína. Stojí zde Französischer Dom (Francouzská katedrála), Konzerthaus (Koncertní sál) a Deutscher Dom (Německá katedrála). Míjíme pomník tvořený několika sochami věnovanými básníkovi Friedrichovi Schillerovi a pokračujeme dál k Checkpoint Charlie.
Již o pár ulic dál se dostáváme k Denkmal für die ermordeten Juden Europas (Památníku zločinů holocaustu). Památník tvoří 2711 samostatně stojících tmavých kvádrů různých velikostí. Parkem se pohodlně dostaneme až k Brandenburger Tor (Braniborská brána) tzv. vítěznému oblouku. Odtud je také vidět Reichstagu (Budova Říšského sněmu).
Cestou míjíme také americké velvyslanectví, které je nedaleko.
Zde na Pariser Platz se konečně na chvíli posadíme a pozorujeme ruch města.
Pariser Platz
Denkmal für die ermordeten Juden Europas
K berlínskému stylu patří jednoznačně kola. Husté sítě cyklostezek a vyhrazených pruhů jsou k nepřehlédnutí. Mě zaujala berlínská městská doprava. Systém U-bahnu (metra) zde doplňují nadzemní městské vlaky – S-bahny.
Jako poslední nás čeká Berliner Mauer (Berlínská zeď) u památníku na Bernauer Strasse. Je to jedno z mála míst, kde zůstalo z komplexu zdi, původně dlouhé 163 kilometrů, zachováno pouhých pár metrů.
Procházíme staré historické čtvrti, kterým kontrastují moderní nablýskané mrakodrapy. Dramatická historie toho města láká davy turistů a mění jej na turistickou metropoli.
Checkpoint Charlie
Berliner Mauer
Z Berlína se toho dá vidět spousty i během poměrně krátkého výletu. Stačí dobře volit a naordinovat si místo turistiky. I tak jsme ale za celý den ušli spousty kilometrů a navštívili zhruba 10% ze všech míst, která zde stojí za vidění.
Gendarmenmarkt – 900 m – Checkpoint Charlie – 1,2 km – Denkmal für die ermordeten Juden Europas – 400 m – Brandenburger Tor – 3 km – Berliner Mauer – 3 km – Gendarmenmarkt (výchozí bod)
Na vrchol Lusen, se vydáváme od parkoviště Lusenparkplatz. Výletní místo hřeje pod paprsky slunce a jasnou oblohou. Zdá se, že příznivé klimatické podmínky přilákaly obrovské množství lidí. Proč já doufala, že zde budeme sami!
Zapřaháme psy do kšírů a připojíme se k davu lidí. Občas uskočíme z cesty sáňkaři, který si s sebou vytáhl sáně a teď si po zasněžené cestě užívá jízdu dolů.
Po trase Winterweg za krátkou chvíli vystoupáme na vrchol a vychutnáváme si nádherný výhled.
Vrchol kopce ve výšce 1. 373 metrů vypadá jako úmyslně nasypané kamenné pole. Samozřejmě zde nechybí ani dřevěný kříž.
V horské chatě Lusenschutzhaus nám přijde k chuti výtečná chlebová polévka a sklenice vychlazeného piva. Sněhu je zde bohužel méně než turistů. Na pivo stojím pořádnou frontu!Dočkám se a společně s mojí sestrou zapíjíme příchod nového roku.
Cesty jsou dobře označené, většina turistických stezek ústí na vrcholu Lusen. Výhled kazí pouze holé stromy, svědčíčí o umírání lesa. Nové stromečky si ale již hledají cestu k životu.
Zpátky sestupujeme po trase Sommerweg a cca po 1,5h se dostáváme k výchozímu bodu. Tahle cesta už taková pohoda nebyla. Už chápu, proč se ji říká Sommerweg!
Cesty jsou úplně pod sněhem. I tak je ale Lusen dobře dostupný. Na jaře si tento výlet určitě ráda zopakuji.
Přespáváme na poloostrově Helnæs a hned další den přejíždíme přes most Storebælt dál na poloostrov Møn, na jehožpobřeží se nachází 6 kilometrů dlouhý křídový útes Møns Klint. Tohle místo stojí zavidění.
Během této cesty navštívíme také København. Vydáme se nákupní zónou Strøget, dále k nábřeží Nyhavn s kotvícími plachetnicemi až k nejznámější kodaňské památce, sošce Malé mořské víly sedící na kameni. Nachází se zde spousty historických památek a významných budov. My ale cestujeme spíše za přírodou a kulturu opět ošidíme.
Ulice zde lemují zaparkovaná kola a funguje tu dost půjčoven, aby si je mohli půjčit i turisté. Kdo má chuť, může si tuto cestu po místních kanálech užít i projíždkou loďkou.
København
Během následujích dní naší cesty trochu poznáváme poloostrov Helnæs a cestujeme právě po ostrově Fyr.
Nedaleko města Svendborg stojí za vidění zámek Egeskov Slot. Tato stavba je prý považována za nejkrásnější vodní hrad Evropy a po Odense je druhým nejnavštěvovanějším místem ostrova.
Maják Helnæs Fyr, který stojí v Lindehoved na západním konci tohoto klidného poloostrova.
Nějaký čas strávíme také pěšími výlety. Celkově jsem z turistiky po Dánsku trochu zklamaná. Na internetu se píše, jak je Dánsko pro turisty pestré a vhodné pro aktivní dovolenou. Zorientovat se ve značení turistických cest nám dává trochu zabrat, není úplně nejlépe propracované. Nenacházíme ani žádného vhodného on-line průvodce, jak jsme zvyklí třeba z Alp. Jeden den strávíme také ve městě Odense, které je hlavním městem ostrova Fyn.
Moc se mi líbí malé Dánské domečky, opečovávaný venkovní prostor a nízké žívé ploty z keřů.Všeobecně mi přijdou Dánská města čistá a efektivně organizovaná. Cyklisté tu mají ve městech svůj vlastní jízdní pruh a dokonce i vlastní semafory.
Vesničky, kterými projížídme jsou krásně udržované a z každého místa jsme za chviličku na pobřeží a můžeme se procházet po pláží. Vším mi to tady přípomíná Anglii.
Ať zavítáme do jakékoliv restaurace, nacházíme na jídelníčku nejčastěji sushi, sendvič a hamburger. A i když všechna jídla chutnají skvěle a jsou připravována z čerstvých surovin, nenacházím zde za celý pobyt žádnou rybí restauraci.
Vlastně je pro mě Dánsko trochu neatraktivní země, dost monotóní. Chybí mi zkrátka ty kopce a hory na obzoru.
Původně jsem měla v plánu trochu jiné cestování. Ráda bych viděla ještě např. Skagen a pláž Blåvand, kde stojí maják Blåvandshuk Fyr a tzv. Mulder Bunkers „Horses“ a podnikla tenhle výlet spíš jako okružní cestu s noclehem ve stanu. Stále se mi ale nedaří přesvědčit mého může o výhodách a krásách kempování.
Stejně nám ale celý týden střídavě prší a poslední dva dny už je ošklivě pořád a dost se ochladilo. A můj muž nemá rád zimu, nemá rád vítr a nemá rád déšt. A úplně nejvíc nemá rád kombinaci těchto věcí dohromady. Takže ke spokojenosti všech i dobře, že to vyšlo takhle.
poloostrov Helnæs
PRO PEJSKAŘE
V Dánsku platí povinost mít psa na vodítku
na plážích od 1. dubna až 30. září
v lesích zákaz celoročně
ze zákona nesmí psi do žádné z restaurací
celkem 13 ras je zde dokonce úplně zákázáno
Pro cestování se psem po Dánsku stačí euro pas a platné očkování.
Bavorsko/Berchtesgaden – Schönau am Königssee 1. – 5. května 2019
Ledovcové jezero Königssee leží nedaleko německo-rakouské hranice a rozprostírá se v srdci národního parku Berchtesgaden.
Jedná se o jedno z nejvýše položených jezer v Německu (600 m.n.m.) a zároveň o nejhlubší německé jezero s hloubkou téměř 200 metrů a je nejčistší jezero v zemi.
Nechtěla jsem ještě brát Dixey na dlouhé výlety a tak jsme tento pobyt pojali více rekreačně a hlavně socializačně.
Tohle místo je magnet na návštěvníky a ani my zde nejsme poprvé. Stále stejně smaragdová voda, srázy i vysoké skály, místa pro krátké procházky i vysokohorskou turistiku. Člověk si tu může vychutnat pohled na nedaleké Hitlerovo Orlí hnízdo nebo majestátní Watzmann, třetí nejvyšší horu Německa (2.713 m.n.m.).
Orlí hnízdo jsme navštivili již posledně a Watzmann bych zdolala moc ráda, ale se psím doprovodem tahle trasa není možná. Na úplný vrchol totiž vede cesta jištěná lany.
Chtěla jsem si tuhle krásu vychutnat v klidu, bez lidí. Takže budíček v 6 ráno, o který se teď pravidelně stará Dý a vyrazili jsme venčit.
jezero Königssee
Na jezeře jezdí jen tiché elektroloďky, aby neznečištovaly vodu a zemědělství tu není povoleno.
My letos plavbu loďkou bohužel vynechali, Dixey neměla náhubek. Takže kdo by cestoval s pejskem, nezapomenout přibalit, protože tenhle výlet za to stojí .
Po vyplutí loďky se naskytne nádherný výhled na jezera, vodopád Königsbachfall, i zmiňované Orlí hnízdo i Watzbann. Loďkou se dopluje na poloostrov sv. Bartoloměje, kde se dá vyrazit na krátké procházky. Dostanete se i k molu Salet a jezeru Obersee a k vodopádu Röthbach.
přistav
Cestou necestou k vodopádu tzv. naturpoll
Tohle místo znám z internetových fotek, láká tisíce turistů. A i já sem se rozhodla, že se k vodopádu vydáme. Délka trasy se mi zdála pro naše psiska akorát. Dixey má malé ťapky ještě a Ayla se s nohou stále uzdravuje, zkrátka ideální volba.
Vydali jsme se tedy pěknou zpevněnou cestou z parkoviště u Königssee po trase k vyhlídce Malerwinkel (asi 20 minut chůze mírným stoupáním) a poté bylo nutné odbočit z cesty a pokračovat dále do kopce po cestě směrem k Rabenwand (cca dalších 20 minut). Od tohoto místa vede již nezpevněná cesta, která sice nemá stoupání ale za to je relativně úzká a strmá. Zkrátka lesní cesta, která nás měla dovést k vodopádu a ke Königsbach s krásnými výhledy (odhad cesty dalších 20 minut).
po cestě směrem k Rabenwand
Nahoře na nás překvápko. Místo, kudy jsme měli po cestě pokračovat, bylo uzavřeno závorou. Co teď? Nechat to být nebo pokračovat dále… A tak jsme závoru přelezli a vydali jsme se dál. V noci pršelo, takže cesta byla kluzká, očas ji přerušil padlý strom. Museli jsme tedy psy pořád převádět a přenášet, zkátka báječné. Tady asi někdo věděl, proč cestu uzavřít. Už jsem si myslela, že nikam nedojdem a budeme se muset otočit. Ale jo, asi po dalších 30ti minutách v tomhle terénu jsme došli.
Vylezli jsme několik metrů nad vodopádem a k dosažení místa už nám chyběl jen kousíček. Tenhle kousíček byl ale pro psy neschůdný a my jsme se museli vydat opravdu zpátky. Myslim, že bez psů by nám tahle cesta trvala tak o polovinu času méně a došli bychom, kam jsme původně chtěli.
vyhlídka Rabenwand
Okružní cesta Malerwinkel
Jelikož byla Dixey z téhle naší cesty k vodopádu uťapkaná, druhý den jsme se vydali jen na lehkou procházku.
Hned od parkoviště u jezera vede hezká okružní cesta, značená jako Malerwinkel-Rundweg. Prošli jsme opět kolem vyhlídky Malerwinkel a v místě, kde jsme předchozí den sešli z cesty k vyhlídce Rabenwand, jsme tentokrát pokračovali dále zpátky k parkovišti u Königssee.
Zvládli jsme asi tři zastávky na aperol a pivo, takže jsme večer odpadli úplně všichni.
Salzburg
Po krátké venčící procházce jsme se vydali na výlet do Salzburgu. Moc dobře toto město známe. Byli jsme tu již několikrát a máme zde svá oblíbená místa. Prošli jsme si náměstí, zastavili se na pravý rakouský sacher a odpoledne jsme se před nevlídným počasím schovali v Designer Outlet centru.
Využívala jsem všechna místa a učila Dixey, jak správně se chovat v městském ruchu.
Rušné prostředí a neustálé davy lidí. Další zastávka v restauraci na oběd, jako vhodná příležitost pro opakováný nácvik odložení.
Salzburg Designer Outlet centru
Měla jsem trošku obavu, jak tenhle výlet Dixey ve svých 13 ti týdnech zvládne. Jak zvládne cestování autem, svůj první pobyt v hotelu, rušná místa a vůbec všechna nová prostředí. Ukázalo se, že mé obavy byly uplně zbytečné.
Pod bedlivým Ayliným dozorem zvládla prťavka svojí dávku socializace úplně bezproblémově.
Určitě se nestane, že byste s Vaším chlupáčem ráno zaspali. Oliznutí místo budíku, zná snad snad každý pejskař.
Vždy jsme s mužem rádi cestovali. Když přišla Ayla do naší společné domácnosti, chtěla jsem, aby všechny tyto cesty mohla sdílet s námi. A tak začala výchova nového člena smečky, parťáka pro život. Prioritou bylo a stále je, aby fungovala hlavně venku, mezi lidmi a jinými psy. Abych se na ni mohla spolehnout v „běžném provozu“, jak se říká.
Většinou snáší chlupáči cestu autem dobře, jezdí rádi na výlety a cestují bez problémů. Chtějí být co nejblíž u svého páníčka.
Pokud vyrážíte na cesty poprvé, je dobré se připravit na všechny možné typy reakcí ze strany Vaše psího parťáka. Cestujete s ním bez problémů autem i veřejnou dopravou? Nedělá mu problém spát mimo domov, například v horské chatě, ve stanu nebo hotelovém pokoji? Vydrží o samotě v cizím prostředí?
Italy, Dolomiti – Tre Cime
Zde pár jednoduchých tipů, díky kterým probíhají naše cesty v pohodě.
Poslušný pes: Za mně priorita! Protože pokud se na psa nemůžete spolehnout a obáváte se, že cesta s ním bude spíše o nervy než přijemně strávený společný čas, raději společnost psa na svých cestách zvažte. Váš psí parťák by měl být sebevědomý, vyrovnaný a hlavně ovladatelný! Bez problému vydržet v restauraci, i hodiny v hotelovém pokoji, aniž by destruktivně něco ničil, nebo obtěžoval okolí.
Unavený pes: Myslím, že toto je na zvážení každého. Kolikrát se mi stalo, že jsme vyjížděli třeba ve čtyři hodiny v noci a v tento čas psa těžko vyvenčíte a někde vylítáte. Zkrátka k tomu není vždy příležitost a třeba ani čas. Pes by měl být zvyklý i na toto, nasednout do auta a jede se.
Zastávky: Pokud cestujete daleko, naplánujte si trasu. Zastavujte na místech, kde se pes může proběhnout a protáhnout. Můžete uvíznout nečekaně na hodiny v koloně a nebude, kde psa vyvenčit. Myslete na to a psa vyvenčete raději včas, když máte příležitost. I dnešní benzinové pumpy již nabízejí dostatek místa a zeleně pro venčení.
Tekutiny: Pravidelně dávejte pejskovi napít. Nejen v letních měsících potřebují pravidelný přísun tekutin. V létě psa raději v autě nenechávajte, vystřídejte se u auta, když musíte stavět na benzinové pumpě, vezměte ho s sebou do restaurace atd.
Bezpečnost: Přepravky, mříže, pásy. Můžeme vybírat z kovových klecí, plastových či látkových přepravek. Někteří psi nemají rádi uzavřené prostory přepravek. Proto je pak řešením volný pohyb po kufru auta nebo cestování na zadních sedačkách. V případě, že jezdí pes sám v kufru, měl by prostor kufru být oddělený. Postroje s bezpečnostní spojkou k pásu udrží psa v klidu na sedačkách. Při použití autopásu je potřeba mít vždy pejska na postroji.
Jak psa na cestu připravit, vybavit a co si vzít s sebou.
Nezbytností je samozřejmě obojek a vodítko, jsou ve většině evropských měst a obcí povinné. Dobře padnoucí košík by tak měl být i na cestách nezbytností. A neměli byste zapomenout ani na základní lékárničku, kleště na klíšťata a hygienické pomůcky jako ručníky a nebo třeba psí kartáč. A samozřejmě krmivo.
Já s sebou vždy vozím dlouhé kšíry, sedák a vodítko s amortizérem. Na našich cestách se dostaneme i do špatně schůdných míst. Často lezeme místa, kde jsou přepady a stráně v horách, kdy si raději Aylu, kvůli její bezpečnosti připnu a mě, zůstanou volné ruce.
Ve výhodě je ten, kdo je připraven. Protože, kdo by chtěl na dovolené ztrácet čas hledáním obchodu s chovatelskými potřebami, aby dokoupil chybějící vybavení…
Austria, Zell am See
Poznámka: Cestování se psem v rámci Evropské unie je snadné a to za splnění základních předpokladů. Pes musí mít vlastní „psí pas“, tzv. pas pro malá zvířata. Tento pas musí mít majitel psa při sobě. Pes musí být označen tetováním, nebo lépe elektronickým čipem. Pes musí být vakcinován proti vzteklině v souladu s naším veterinárním zákonem a tedy i s legislativou Evropské unie.
Slovinsko/Triglavský národní park – Julské Alpy 29. srpen – 5. září 2018
Vydali jsme se námi dobře známou cestou po dálnici A10 směr Salzburg. Tentokrát ale naše cesta nevedla do Rakouských ani Italských Alp, ale do Julských Alp ve Slovinsku.
Procházkou kolem jezera Bled a Bohinj
Jezero Bled patří k nejnavštěvovanějším místům Slovinska. A kostel na ostrově je zcela jistě nejfotografovanějším místem. Na ostrov se lze dostat pohodlně loďkou.
Jezero Bled
Jezero Bohinj je největším jezerem Slovinska. Nad severním břehem se tyčí do výše masív Triglavu.
Jezero Bohinj
Je možné obejít celou vodní plochu jezera Bohinj, délka trasy je 12 km a délka trasy jezera Bled je 5 km.
Vodopády, které stojí v Triglavském národním parku za vidění
Kdo by chtěl, může si procházku kolem jezera Bohinj spojit i s výletem k nejznámějšímu vodopádu Slovinska Savica. Přijemná procházka k vodopádu je dlouhá pěšky asi 4 km.
Soutěska Vintgar patří k nejznámějším lákadlům.
Vodopád, který stojí v Triglavském národním parku za vidění a kam jsme se také my vypravili soutěska Vintgar. Patří k největším a nejznámějším lákadlům Slovinska. Soutěska je 1.600 m dlouhá a je zakončena skoro 16 metrů vysokým vodopádem Šum. Projít ji není vůbec náročné, pěší procházka po dřevěných chodníčcích a můstcích. Ale počítejte zde s pořádnou tlačenící lidí.
Soutěska Vintgar
Vodopád Peričnik nabízí malou raritu.
K vodopádu Peričnik jsme se dostali pěšky směrem od vesnice Mojstrana. Je od ní vzdálen zhruba 6 kilometrů. Tento vodopád nabízí malou raritu, a to projít si i za padající vodou, kde vede úzká římsa. Můžete si dojet přímo k vodopádu i autem a nechat ho na placeném parkovišti.
Vodopád Peričnik
Vodopád Spodnji Martuljkov a Zgornji Martuljkov.
Náročnější cesta vede ale k vodopádům Spodnji Martuljkov a Zgornji Martuljkov, dosáhnout těchto vodopádů už tak pohodová procházka není. Auto jsme nechali ve městě Krajnska Gora a dál se šlo po svých. Slibovaná horská chata s občarstevním, co láká turisty, se parádila cedulí closed a já byla ráda, že jsem přibalila do batohu suché housky od snídaně.
Italské přístavní město Triest
Dva měsíce veder a my se vydáme na dovolenou, zrovna v týdnu, kdy prší. Ano, téměr celý pobyt nám propršel. Kupodivu, jsme ale ani jednou nezmokli.
Nasedli jsme tedy ráno do auta a vydali se do Italského přístavního města Triest (Terst), kde jsme si užili slunečnou procházku po největším přístavu Jadranu, nazývaném Starý přistav. Přes „vodní“ ulici Canal Grande a náměstí Piazza Únita d’Italia jsme došli až k hradu Castello a cestou zpátky jsme nemohli vynechat známou kavárnu Caffe San Marco.
Triest je klidné přístavní město, žádnou rušnou metropoli zde nečekejte
Výstup na Česka Koča 1.543 m. nad m.
Tohle už žádná pohádka nebyla. Cituji z průvodce na internetu: „cesta trvá 1,5 h a je mírně těžká, začátek trasy Planšarské jezero (Jz. Zgornje). Vyhodnotila jsem tuto trasu jako pro nás ideální, zaparkovali jsme auto a šlo se.
Realita byla ale dost odlišná. Téměř žádné směrovky, svahy vymleté vodou a tím pádem i naše cesta se ztrácela. Jsem hrdinka, rozhodně to neotočím, ještě když jsem včera prohlásila, že mi nějak chybí hory a tuhle trasu jsem vybrala sama.
Cestou na Česka Koča, tady nám bylo ještě hej.
A tak jsem se tlačila dál do kopce, příkrými, dlouhými výstupovými stezkami, které byly někdy i částečním lezením. Úzké cesty a feraty, pěšinky ze stlučených prkýnek kam se vejde člověk snad jen jednou nohou, pod námi údolí, později už propady…
Proč jsem si zrovna v tento moment vzpomněla, že jsem si opět neuzavřela cestovní pojištění?!
A to jsem to vše absolvovala se psem. Tady už jsem se o Aylu fakt bála. I když ona si s terénem poradila mnohem líp než já a na rozdíl odemně nemá strach z výšek.
Úplného vrcholu jsme bohužel nedostáhli, chybělo nám posledních pár metrů. Poslední úsek byl již opravdu pro psa neschůdný a proto jsme se vydali zpět k autu. Příště musím pořešit nějaký batůžek a hodit Aylu na záda.
Informaci na internet dal asi nějaký horal, pro kterého není problém vyběhnout na Triglav a zpět během jednoho dne.
Česká chata (Česka Koča) leží ve Spodních Ravnech v nadmořské výšce 1.543 m. nad m. Postavila ji česká pobočka SPD – družstvo pěší turistikyz Prahy a je otevřena od roku 1.900.
Slovinské přístavní město Koper
Následující den nás vítá opět vytrvalý déšť. Vyrazili jsme autem o pár kilometrů dál do města Koper. Koper je malebné sředmořské město ležící na Slovinském pobřeží Jadranu a je nejdůležitějším přístavem v oblasti.
Vlastně poprvé, co Ayla zažila moře a koupačku s chuťí slané vody.
Koper má několik památek, které stojí za to shlédnout. My se místo toho ale usadili v restauraci CAPRA. V nejdražší restauraci, co jsem mohla vybrat. Mám na to nějaký zvláštní radar asi.
Užívali jsme si sluníčko, výborné jídlo, výhled na přístav a moře. Poté jsme se vydali na pláž do města Muggia.
Výstup na Orlove Glave a Vogel 1.922 m. nad m.
Prošli jsme toho za tich pár dní opravdu hodně. A zjistila jsem, že tu není moc možnost jít po horách v přibližně stejné výškové úrovni (možná jen s vyjímkou Bohinjských hor, kde je i lanovka). Pokud se tedy nevydáte na Orlove Glave 1. 682 m. nad m. přes Vogel 1.922 m. nad m., jako my!
Kdo zná pořekadlo, „je to delší, za to horší cesta“ tak přesně touhle cestou jsme se na Vogel vydali my!
Celý den na nohách v různém terénu, který se dá někdy bez problému projít a někdy bych to nejraději otočila a vrátila se zpět!
Vogel 1.922 m. nad m. a stálo to za to!
Ať už se vydáte vzhůru po svých, na kole či lanovkou, vždy si budete vychutnávat nádherná panoramata s nejvyšší horou Slovinska Triglavem, Bohinjským jezerem a okolním národním parkem.
Cestou na Orlove Glova 1. 682 m. nad m.
Zpátky jsme sjeli kabinkovou lanovkou. Moje první cesta lanovkou v životě! Abych do lanovky vůbec vlezla, musela jsem si dát na horní stanici lanovky v restauraci „sedminku“ bílého. Mám totiž strach z výšek a celou cestu jsem musela mít zavřené oči! Ty krásné výhledy o které jsem přišla.
Za krátkou cestu lanovka překoná převýšení přes 900 m
Podle mě jsou Julské Alpy pro turistiku poměrně náročné a nejde zde zase tolik o vzálenosti, ale spíš o převýšení. Existují tu velké rozdíly v náročnosti cest. Proto je dobré si vždy ohlídat ne kilometry, ale hlavně profil trasy.
Slovinské značení turistických cest je dost odlišné od tono co znám z Itálie, Rakouska aj. V některých místech jsou jen červené šipky, kolečkaa čárky na skalách a na zemi na kamenech bez jakéhokoliv popisku, takže jsme si mnohdy vůbec nebyli jistí, jestli jdeme správně a kde vůbec jsme. Ve vyšších polohách už ani GPS v mobilu bohužel nepomůže.
Hodně mi překvapilo, že se zde všude, za každý pohled a procházku v kousku přírody platí vstupné. Vstupné na parkovišti před hradem, do hradu, u vodopádů Savica, Vintgar aj. Nevím, jestli Slovinsko tak moc dbá o své přírodní bohatsví, nebo jen využívá oblíbenost této lokality turisty.
Jelikož mi nevyšel původně plánovaný výlet do Amsterdamu, rozhodla jsem se strávit opět víkend na Šumavě, protože ty vedra tady v Čechách už se nedají vydržet. : D V Německu je přeci jen teď o nějaký ten stupeň chladněji.
V sobotu ráno jsme se já, můj muž a Ayla vydali pěšky na Grosser Rachel. Grosser Rachel je svojí výškou 1.453 m. nad m. druhou nejvyšší horou Německé strany Šumavy, hned za Velkým Javorem (Grosser Arber 1.456 m. nad m.).
Auto jsme nechali na parkovišti ve Frauenau, kde začínal náš okruh. Pozvolné stoupání v lesním porostu bylo příjemným začátkem tůry v letním dni a asi v polovině následovalo strmější stoupání. Kdy už jsem se opět patřičně pekla a byla nucena sundat triko!
Cestou ke Grosser Rachel
Z vyhlídky je vidět až k jezeru Frauenou
Hladoví jsme konečně dorazili na vrchol k Waldschidthaus a k našemu zklamání zde měli v nabídce jen vídeňské párky a chleba. Než jsme se rozmysleli, nebylo ani to a my se vraceli hladoví zpátky k autu.
Příště pěkně svačinu do batůžku, jako za školních výletů. : D
Zaparkovat se dá také v Oberfrauenu a jít k vrcholu cestou po černém značení, přes vrchol Kleiner Rachel. Oba výstupy Vás dovedou k horské chatě Waldschmidthaus, těsně pod vrcholem. A následuje samotný vrchol Grosser Rachel, osazený velkým dřeveným křížem, s úžasným rozhledem do okolí.
Tuto trasu si lze i prodloužit a dojít až k rozcestníku pod chatou Rachelwiese a sestoupit až k jezeru Frauenau a zpět k parkovišti.
Dneska jsme si vyrazily sami s Aylou na výlet ke Kleiner Arbersee. Ponaučená z předchozích výletů, vydala jsem se na cestu raději brzo ráno. Teď v létě je všude mraky lidí a já si chtěla užít pohodovou procházku.
K jezeru existuje více pěších přístupových tras, ta naše začínala ve středisku Brennes. Zde jsem nechala na místním (placeném) parkovišti auto a dál jsme pokračovaly po svých, po značené turistické stezce.
Cesta vedla pohodlně lesem, nikde ani noha a Ayla si mohla volně čmuchat po lese. Prošly jsme podél Mooshüte a ťapkaly si spokojeně dál. Asi po 2,5 km jsme dorazily ke Kl. Arbersee.
Okružní procházkou kolem jezera.
Kolem jezera vede zajímavá turistická stezka, je opatřena několika dřevěnými můstky a je velmi dobře schůdná – okružní procházka, která nám trvala asi 3/4 hodinky. Ayla samozřejmě neodolala koupačce a asi každých sto metrů jsem musela zastavovat, aby si mohla vášnivě užít aportovačky klacíků do vody.
Výhled na Grosser Arber
Cestou jsme trochu rozjímaly, usadili se také na lavičce u jezera a užívaly si malebných výhledů. Jižní stranu jezera lemují svahy obou Javorů, nad západním břehem jezera se tyčí hora Spitzberg (1.058 m. nad m.).
Já se kochala krajinou a Ayla nespouštěla z oka místní rodinku kačenek, co si spokojeně plula po klidné hladině jezera!
Na břehu tohoto jezera stojí také chata, jak jinak.
Jmenuje se Seehütte a jak tomu tak bývá, bylo tady již opět pořádně plno. Malé Javorské jezero je totiž poměrně lehce přístupné a patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.
Od jezera je možné pokračovat přes Kl. Arber na Gr. Arber nebo do Bodenmais.
Neuvěřitelné, ale výletníkům je k dispozici také hojně využívaný vláček, který začíná trasu v nedalekém Lohnberg a otáčí se zde, u Seehütte.
V pátek večer jsme seděli s mužem na terase hostince Arberseehaus a pozorovali západ slunce nad hladinou jezera. Při tomto romantickém rozjímaní se nám v hlavně zrodil nápad na program zítřejšího dne, výšlat na vrchol Grosser Arber.
Druhý den ráno jsme zaparkovali auto na placeném parkoviště u Gr. Arbersee a vydali se na cestu.
Vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.
Grosser Arber je s 1.456 m nad. m. nejvyšší horou německé strany Šumavy, na jehož vrchol vede kabinová lanovka a samozřejmě i turistické cesty. My se tradičně vydali pěšky, protože vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.
Cestou na vrchol Grosser Arber
Často jsme se zastavovali a kochali se krásnou přírodou, cesta vedla lesem ve stínu stromů. Turistů jsme potkali docela dost, léto začalo. Každý nás pozdravil, v těchto končinách je to milou samozřejmostí. Malou zastávku jsme si udělali u Brennes Fichte. Tak se nazývá starý smrk, který tu stojí již 250 let.
Úžasné výhledy ze skal.
Šlapali jsme si vesele dál a směřovali své kroky na Velký Javor. Stromů začínalo pomalu ubývat a my šli již téměř otevřenou krajinou s nádhernými výhledy na okolní kopce. Konečně po pěti kilometrech stoupání jsme došli na vrchol Velkého Javoru a mohli se kochat úžasnými výhledy ze skal.
Vrchol Grosser Arber
Na vrcholu nejde přehlédnout dvě obří kopule, jedna je meteorologická observatoř a druhou využívá německá armáda.
Na vrcholu Velkého Javoru je konečná stanice kabinové lanovky, horská chata a restaurace. Letní terasa byla zaplněna turisty téměr do posledního místečka. Já si dala výtečnou gulášovou polévku a muž, skoro již tradičně, jalbečný závin. A dvakrát místní pivo nesmělo chybět.
Doplnili jsme sacharidy a vitamíny do našeho těla a po odpočinku se pohodlně vydali stejnou cetou zpět k autu.
Výhled na Falkenstein, na jehož vrcholu jsme stáli minule
