Výlet po hřebenech Hochstein, Enzian, Heugstatt, Kleiner Arber

Šumava/Bavorský les 11. srpna 2020

Auto necháme na parkovišti u lesa, asi 1 km od Drachselsried a dále se vydáme pěšky.  Stoupáme po lesní cestě a následujeme modré TZ č. 4. Cesta je nečekaně dost strmá. V horkém letním dni nám v našem rekordním tempu dává zabrat. Trochu zvolníme, není kam spěchat. Usedáme  na lavičce, kterou míjíme. Skrze koruny stromů prosvítají paprsky slunce. Nikde ani živáčka a v tichu je slyšet jen šumění lesa. 

Po několika kilometrovém stoupání konečně přicházíme k vyhlídce. Odtud je to k Schareben Hütte již jen kousek. 

Internet láká poklidnou a útulnou horskou chatičkou, ale… Schareben Hütte je výchozím i cílovým místem bohatých, dobře značených pěších i cyklo tras.  Auto můžete také pohodlně zaparkovat na parkovišti přímo u chaty a odtud se vydat po některé, ze 140 km dlouhých, značených cest.

Procházíme kolem parkoviště plného aut, až k horské chatě. Obsazené stoly a tvořící se fronty lidí u branky nás od posezení na terásce odradí. Raději se napojíme na červenou TZ č. 11 a pokračujeme v naší cestě, dále k vrcholu Hochstein (1. 134 m.n.m.). Tady se napojíme na trasu Hauptwanderweg E6. Slunce nám pálí do zad a my si vykračujeme k dalšímu z vrcholů Heugstatt (1. 261 m.n.m.). Uvítáme stín stromů. Lesní cesta nás vyvede na slunné louce. Pokračujeme dále, až k v vrcholu Enzian (1. 261 m.n.m.), s krásným výhledem na Arber.

Cesta je to dlouhá ale díky pestrému terénu se jde moc příjemně. Ayla a Dixy pobíhají kolem a nenechají nás vydechnout. Pěšinkou v trávě se pohybují vpřed a udávají tempo. Teď už před sebou máme jen z posledních vrcholů Kleiner Arber (1. 384 m.n.m.). 

Je to výlet na celý den. Ale za mě zatím top hřebenovka, kterou jsem šla. I přes poměrně velké horko je to moc krásný výlet přes čtyři vrcholy. Je třeba si v cíli předem zajistit nocleh např. v Chamer Hütte. 

Výlet na Silberberg neboli Stříbrný vrch

Šumava/Bavorský les 7. července 2020

Náš výlet na horu Silberberg (tzv. Stříbrná hora 995 m.n.m.)  začíná na parkovišti Schönebene ve městě Bodenmeis, kde necháváme stát auto. Přeběhneme hlavní silnici a už stoupáme po strmé trase s TZ č.1 (modrá) k našemu cíli.

O proti ostatním kopcům, které z Bavorska znám, je tento více skalnatý. Skály nás upoutají na první pohled. Výhledy do všech stran nám za tu trochu námahy stojí. Samozřejmě už máme za sebou nějaké ty výstupy v Alpách a tohle je pro nás spíše rekreační procházka. Ayla a Dixey se předbíhají do kopce a cestu zvládají jako nic. Vyběhnou pár metrů strmé skály a občas nám zmizí za zatáčkou. Vždy ale zodpovědně čekají, až je dojdeme, a až opět zazní povel jdeme, aby mohly vesele pokračovat dál. 

Když pozoruji krajinu kolem, opět si uvědomuji, že zdejší lesy nejsou tak zdevastované jako ty naše. Na vrcholu hory Silberberg opět nechybí ani kříž a fronta turistů, kteří si zde chtějí udělat fotku. Zpět od vrcholu se vydáváme opět to trase s TZ č. 1 a poté se napojujeme na TZ č. 7 (červená), která odbočuje do lesa a okruhem se vracíme zpět k výchozímu bodu. Než se vydáme na parkoviště k autu, na chvíli se usadíme v útulné pivní zahrádce Panoramagaststätte.

Celá naše trasa je okolo deseti kilometrů. Záleží, pro kterou cestu se člověk rozhodně.

Poznámka:

Není problém jít sem také s dětmi. Je možné využít i sedačkovou lanovku na vrchol. Pro trochu zábavy dětí i dospělých může posloužit i letní bobová dráha s vozíčky nebo zde lze navštívit i muzeum. 

Cesta k jezeru Laka

Šumava 6. července 2020

Vyjdeme z parkoviště Nová Hůrka u Prášil a držíme se modré TZ. Projdeme okolo domečků v osadě a poté už se vnoříme do lesa.

Procházíme kolem luk se spoustou květin. Cestou alejí javorů a líp pokračujeme dále až přicházíme do zaniklé osady Hůrka. Zůstávají zde dochovány jen základy kostela, za nimiž stojí kaple a malý hřbitov. U tohoto tajemného místa je přístřešek a pár laviček k odpočinku, kde tiše sedí několik turistů.

Kousek od osady je rozcestí. Zde si můžeme vybrat, kterou cestou budeme pokračovat dále k jezeru. Zůstáváme na modré TZ a po asfaltové cestě, která se táhne do vršku stoupáme vzhůru.

Je teplý letní den. Horské potůčky lemují cestu, všude je množství různobarevných květin a krásné výhledy. Ayla a Dixey pobíhají kolem nás a smáčejí svoje tlapky v průzračné, chladivé vodě. 

Přicházíme k jezeru na dřevěný pozorovací můstek. Musím uznat, že klidná stojatá voda jezera Laka, s plovoucími ostrůvky má své kouzlo. Určitě se cesta k tomuto jezeru vyplatí.

Je zde také možnost posezení, žádný stánek s občerstvením ale nečekejte. Chvíli vydechnout můžete na dřevěných odpočívadlech.  Máme štěstí, turistů je zde dnes opravdu málo. Přecházíme po chodníčku na druhou stranu jezera, kde i my se chvíli usadíme a pozorujeme klidnou hladinu jezera. Zpátky je možné se vydat stejnou trasou po modré TZ (lze i na kole či s kočárkem), nebo zvolit variantu po červené TZ a poté se napojit na žlutou TZ a jít vlastně okruh. 

Poznámka:

Laka je nejmenší a nejmělčí z osmi šumavských jezer ledovcového původu. Má plochu 2,78 hektaru a obvod jezera je 870 m, max. hloubka 3,9 m, průměrná 1,43 m.

Hůrka bývala sklářskou vsí. Po válce však byli její němečtí obyvatelé odsunuti a Hůrka se ocitla v pohraničním pásu a byla tedy zničena. Zůstala jen kaple sv. Kříže, kde byli původně pochováni členové sklářské rodiny Abelů. Na místě je opravená kaple s pamětní deskou obětem zabitým na státní hranici a hřbitov.

Výlet po hřebenech Pancíř – Můstek – Prenet

Šumava 24. června 2020

Pěší výstup začínám ze sedla Špičák. Zamířím rovnou po červené turistické značce, která pokračuje jako hřebenovka na vrcholy Pancíř, Můstek a Prenet.

V mírném stoupání (2,5 km) se dostávám na horu Pancíř (1.214m.n.m). Zde se můžu občerstvit nebo si vylézt na rozhlednu. Já se pokochám výhledy z vrcholu a pokračuji dále po červené. Seběhnu po kamenité cestě na rozcestí a vydám se do leva. A asi po 5-ti stech metrech dojdu k prameni Úhlavy. Potom se opět vracím na rozcestí a pokračuji rovně směr Habr (1.203 m.n.m.). Cestou míjím další rozcestí Tomandlův křížek. Křižují se zde červená a žlutá turistická značka.

Sluničko mi hřeje do zad a já si vykračuji dále po červené (2,5 km). Sejdu „k vyhlídce“, kam vede pěšinka od odpočívadla u cesty. Tady se na chvíli usadím a užívám si tohle krásné místo. Nikde ani živáčka. Kam oko dohlédne, tam se rozprostírají lesy. Odsud je to na nejvyšší vrchol Pancířského hřbetu Můstek (1.234 m.n.m.) již jen kousíček.

Z Můstku se člověk může vrátit po zelené zpět k parkovišti. Já se nechám vést stále po červené. Po několika kilometrech (5,5 km) dosáhnu nejnižšího ze tří vrcholů na trase Prenet (1.071 m.n.m.). Všechny tři uléháme pod strom do chladivé trávy a já konečně vyndám z batohu svačinu. Protože doma připravená svačina je základ každého výletu.

Tahle trasa se jde moc příjemně. Na vrchol Pancíř vede také jednosedačková lanovka přímo ze Špičáku od centrálního parkoviště. Můžete se klidně nechat vyvézt nahoru a absolvovat tuhle trasu pohodlně i na kole. Vrátit se lze po stejné trase jako já, nebo se vydat třeba po zeleném značení dolů k zastávce Hojsova Stráž.

Výstup na Lusen neboli Luzný

Šumava/Bavorský les 2. ledna 2020

Na vrchol Lusen, se vydáváme od parkoviště Lusenparkplatz. Výletní místo hřeje pod paprsky slunce a jasnou oblohou. Zdá se, že příznivé klimatické podmínky přilákaly obrovské množství lidí. Proč já doufala, že zde budeme sami! 

Zapřaháme psy do kšírů a připojíme se k davu lidí. Občas uskočíme z cesty sáňkaři, který si s sebou vytáhl sáně a teď si po zasněžené cestě užívá jízdu dolů.

Po trase Winterweg za krátkou chvíli vystoupáme na vrchol a vychutnáváme si nádherný výhled. 

Vrchol kopce ve výšce 1. 373 metrů vypadá jako úmyslně nasypané kamenné pole. Samozřejmě zde nechybí ani dřevěný kříž. 

V horské chatě Lusenschutzhaus nám přijde k chuti výtečná chlebová polévka a sklenice vychlazeného piva. Sněhu je zde bohužel méně než turistů. Na pivo stojím pořádnou frontu! Dočkám se a společně s mojí sestrou zapíjíme příchod nového roku.

Cesty jsou dobře označené, většina turistických stezek ústí na vrcholu Lusen. Výhled kazí pouze holé stromy, svědčíčí o umírání lesa. Nové stromečky si ale již hledají cestu k životu.

Zpátky sestupujeme po trase Sommerweg a cca po 1,5h se dostáváme k výchozímu bodu. Tahle cesta už taková pohoda nebyla. Už chápu, proč se ji říká Sommerweg!

Cesty jsou úplně pod sněhem. I tak je ale Lusen dobře dostupný. Na jaře si tento výlet určitě ráda zopakuji.

V zimě na Lusen jedině se sáňky

Výstup na Grosser Rachel neboli Velký Roklan

Šumava/Bavorský les 11. srpna 2018

Jelikož mi nevyšel původně plánovaný výlet do Amsterdamu, rozhodla jsem se strávit opět víkend na Šumavě, protože ty vedra tady v Čechách už se nedají vydržet. : D V Německu je přeci jen teď o nějaký ten stupeň chladněji.

V sobotu ráno jsme se já, můj muž a Ayla vydali pěšky na Grosser Rachel. Grosser Rachel je svojí výškou 1.453 m. nad m. druhou nejvyšší horou Německé strany Šumavy, hned za Velkým Javorem (Grosser Arber 1.456 m. nad m.).

Auto jsme nechali na parkovišti ve Frauenau, kde začínal náš okruh. Pozvolné stoupání v lesním porostu bylo příjemným začátkem tůry v letním dni a asi v polovině následovalo strmější stoupání. Kdy už jsem se opět patřičně pekla a byla nucena sundat triko!

Cestou ke Grosser Rachel

Z vyhlídky je vidět až k jezeru Frauenou

Hladoví jsme konečně dorazili na vrchol k Waldschidthaus a k našemu zklamání zde měli v nabídce jen vídeňské párky a chleba. Než jsme se rozmysleli, nebylo ani to a my se vraceli hladoví zpátky k autu.

Příště pěkně svačinu do batůžku, jako za školních výletů. : D

Zaparkovat se dá také v Oberfrauenu a jít k vrcholu cestou po černém značení, přes vrchol Kleiner Rachel. Oba výstupy Vás dovedou k horské chatě Waldschmidthaus, těsně pod vrcholem. A následuje samotný vrchol Grosser Rachel, osazený velkým dřeveným křížem, s úžasným rozhledem do okolí.

Tuto trasu si lze i prodloužit a dojít až k rozcestníku pod chatou Rachelwiese a sestoupit až k jezeru Frauenau a zpět k parkovišti.

Vrchol s Waldschidthaus

Vrchol Grosser Rachel

Vycházka ke Kleiner Arbersee neboli Malé Javorské jezero

Šumava/Bavorský les 13. červen 2018

Dneska jsme si vyrazily sami s Aylou na výlet ke Kleiner Arbersee. Ponaučená z předchozích výletů, vydala jsem se na cestu raději brzo ráno. Teď v létě je všude mraky lidí a já si chtěla užít pohodovou procházku.

K jezeru existuje více pěších přístupových tras, ta naše začínala ve středisku Brennes. Zde jsem nechala na místním (placeném) parkovišti auto a dál jsme pokračovaly po svých, po značené turistické stezce.

Cesta vedla pohodlně lesem, nikde ani noha a Ayla si mohla volně čmuchat po lese. Prošly jsme podél Mooshüte a ťapkaly si spokojeně dál. Asi po 2,5 km jsme dorazily ke Kl. Arbersee.

Okružní procházkou kolem jezera.

Kolem jezera vede zajímavá turistická stezka, je opatřena několika dřevěnými můstky a je velmi dobře schůdná – okružní procházka, která nám trvala asi 3/4 hodinky. Ayla samozřejmě neodolala koupačce a asi každých sto metrů jsem musela zastavovat, aby si mohla vášnivě užít aportovačky klacíků do vody. 

Výhled na Grosser Arber

Cestou jsme trochu rozjímaly, usadili se také na lavičce u jezera a užívaly si malebných výhledů. Jižní stranu jezera lemují svahy obou Javorů, nad západním břehem jezera se tyčí hora Spitzberg (1.058 m. nad m.).

Já se kochala krajinou a Ayla nespouštěla z oka místní rodinku kačenek, co si spokojeně plula po klidné hladině jezera! 

Na břehu tohoto jezera stojí také chata, jak jinak.

Jmenuje se Seehütte a jak tomu tak bývá, bylo tady již opět pořádně plno. Malé Javorské jezero je totiž poměrně lehce přístupné a patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.

Od jezera je možné pokračovat přes Kl. Arber na Gr. Arber nebo do Bodenmais.

Neuvěřitelné, ale výletníkům je k dispozici také hojně využívaný vláček, který začíná trasu v nedalekém Lohnberg a otáčí se zde, u Seehütte.

Výstup z Německa na Grosser Arber neboli Velký Javor

Šumava/Bavorský les 30. června 2018

V pátek večer jsme seděli s mužem na terase hostince Arberseehaus a pozorovali západ slunce nad hladinou jezera. Při tomto romantickém rozjímaní se nám v hlavně zrodil nápad na program zítřejšího dne, výšlat na vrchol Grosser Arber. 

Druhý den ráno jsme zaparkovali auto na placeném parkoviště u Gr. Arbersee a vydali se na cestu. 

Vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.

Grosser Arber je s 1.456 m nad. m. nejvyšší horou německé strany Šumavy, na jehož vrchol vede kabinová lanovka a samozřejmě i turistické cesty. My se tradičně vydali pěšky, protože vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.

Cestou na vrchol Grosser Arber

Často jsme se zastavovali a kochali se krásnou přírodou, cesta vedla lesem ve stínu stromů. Turistů jsme potkali docela dost, léto začalo. Každý nás pozdravil, v těchto končinách je to milou samozřejmostí. Malou zastávku jsme si udělali u Brennes Fichte. Tak se nazývá starý smrk, který tu stojí již 250 let. 

Úžasné výhledy ze skal.

Šlapali jsme si vesele dál a směřovali své kroky na Velký Javor. Stromů začínalo pomalu ubývat a my šli již téměř otevřenou krajinou s nádhernými výhledy na okolní kopce. Konečně po pěti kilometrech stoupání jsme došli na vrchol Velkého Javoru a mohli se kochat úžasnými výhledy ze skal.

Vrchol Grosser Arber

Na vrcholu nejde přehlédnout dvě obří kopule, jedna je meteorologická observatoř a druhou využívá německá armáda.

Na vrcholu Velkého Javoru je konečná stanice kabinové lanovky, horská chata a restaurace. Letní terasa byla zaplněna turisty téměr do posledního místečka. Já si dala výtečnou gulášovou polévku a muž, skoro již tradičně, jalbečný závin. A dvakrát místní pivo nesmělo chybět. 

Doplnili jsme sacharidy a vitamíny do našeho těla a po odpočinku se pohodlně vydali stejnou cetou zpět k autu. 

Výhled na Falkenstein, na jehož vrcholu jsme stáli minule

Jarní Šumavské toulání s Jáchymem a mojí sestrou

Šumava/Bavorský les 13. – 15. června 2018

Večerní procházka kolem Grosser Arbersee na Šumavě neboli Velké Javorské jezero

Od té doby, co jsme vyjeli z domova, jsme doufali, že Jáchym cestou v autě usne. Jak naivní! Za celou cestu samozřejmě ani nezabral a vesele nám nepřetržitě něco vyprávěl.

Než jsme se dostali na byt, Ayla potřebovala po cestě proběhnout a dítě unavit. : D Takže jsme spojili příjemné s užitečným a vydali se směrem na Velké Javorské jezero (934 m. nad m.). Jezero leží nedaleko silnice E53 spojující českou Železnou Rudu a německý Zwiesel.

Velké javorské jezero patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.

V těsné blízkosti jezera je turisty vyhladávaný hostinec Arberseehaus. Je zde také malá pláž s lehátky a přístav s půjčovnou šlapadel. Jezero je situováno v hlubové romantické kotlině a je ze všech stran obklopeno hustýmy lesy.

První, co Jáchym spatřil, byla šlapadla! A zdálo se, že tím naše procházka (která ještě ani nestihla začít : D) skončila! Naštěstí vše maminka strategicky prodiskutovala a uhájila projíždku na šlapadle až po procházce. Jáchym statečně po svých nožkách obešel celé jezero!

Společná procházka stezkou kolem Grosser Arbersee

I díky pozdnímu večeru a všednímu dni, bylo u jezera relativně málo lidí. Pro mě ideální, Ayla si mohla volně běhat. Večerní krajina kolem nás měla opravdu nádhernou atmosféru.

Jen tak tak jsme došli k hostinci Arberseehaus těsně před zavíračkou. Obsluha byla velmi vstřícná a i když za normálních okolností v tento čas šlapadla již nepůjčují, vyšli nám vstříc.

Všichni jsme naštěstí zůstali po naší plavbě suší.

My si tak mohli užít projíždku po klidné hladině Arbersee, téměř při západu slunce, obklopení lesy v nádherné přírodě, která patří do přírodní rezervace Grosser Arbersee a Arberseewald.

Půjčovna šlapadel u hostince Arberseehaus

Za zvířátky do Haus zur Wildnis neboli do Domu divočiny

Druhý den, později dopoledne jsme se všichni vydali ven a vyrazlili na poznávací tůru do Haus zur Wildnis, který máme nedaleko. Slíbili jsme přeci Jáchymovi divoká zvířátka!

Zaparkovali jsme na placeném parkovišti přímo pod Haus zur Wildnis a vydali se na cestu po značené trase směrem k informačnímu středisku, nazývanému česky „Dům k divočně“ nebo také „Dům divočiny.“

V ohradách národního parku lze pozorovat koně, rysy a také vlky.

Cestou jsme míjeli několik ohrad, kde měla být zvířátka na které jsme se chtěli podívat. Jelikož ale poměrně hodně pršelo, byla všechna zvířátka zalezlá a neukázalo se nám ani jediné z nich.

Zvířata a bavorská panorámata, lze také dobře pozorovot z vyvýšených míst nebo z 20ti metrů vysoké vyhlídkové věže. To vzhledem k dnešnímu počasí nemělo bohužel smysl. Dál jsme si užívali deštivou procházku a bavili se skákáním do louží.

Zmrzlina, co není v kornoutku a nelíže se, není přeci zmrzlina.

Informační středisko nabízí mimo jiné také 3D kino, nejrůznější výstavy a dětský koutek. Pro nás byla aktuální místní restaurace, kde jsme se usadili na oběd. Venku se počasí pomalu vyjasnilo a my se vydali se zmrzlinou v ruce zpět k autu.

Procházkou na snídani do Schwellhäusel

Vzhledem k tomu, že jsme měli  ještě odpoledne v plánu nákupy v Deggendorfu, chtěli jsme vyrazit dnes na náš pěší výlet brzo. Překvapivě se zadařilo a my již kolem deváté ráno vykládali kočárek na parkovišti, kde začínala naše trasa.

Program byl v podobném duchu jako včera, proběhnout Aylu a vymyslet aktivitu, kde se vydovádí i Jáchym. Skvělou volbou nám byl Schwellhäusl. Zaparkovali jsme  na parkovišti P2 – Brechhäuslau, kousek od Zweieselerwaldhau a vydali se dál na cestu po svých.

Krásná odpočinková procházka.

Počasí nebylo dnes o moc lepší než včera. Klasika, doteď sluníčko a teplo a my si výlety naplánujeme zrovna na ty čtyři dny, kdy prší.

Po necelé třičtvrtě hodince tlačení kočárku do kopce, přicházíme lesní stezkou na místo a zdá se, že jsme snad dnes dokonce prvními hosty.

Jáchym pohotově vyskočil z kočárku a hned odtáhl mamku k domácí zoo a nadšeně vítal koníka, oslíka, páva a další místní zvířátka.

Zatímco si vyhrál na dětském hřišti, my si daly kapučíno a dortík v místním hostinci. Dokonce přestalo pršet a my se mohli usadit venku v pivní zahrádce s výhledem na rybník.

Schwellhäusel je velmi oblíbený turistický cíl.

Pomalu se blížilo poledne a stoly se začínaly plnit vandrovníky a cyklisty. Hranolky a smažák, výpečky nebo guláš s deseti,… Žádné domácí opečené brambory nebo poctivé bavorské knedlíky zde ale nečekejte. Kde je nějaká harmonie s krásnou zelení kolem?!

Schwellhäusel

Bohužel jen lepší fast food v srdci Národního parku Bavorský les. Službami tohoto místa jsem zklamaná. U mě počínaje dortem z polotovaru. Poctivý domací koláč nebo lívanečky s lesním ovocem k snídani by tomuto místu dodaly úplně jinou atmosféru.

Nazpátek jsme se všichni vydali lesní stezkou podél řeky a těšili se na pokračování dnešního dne v Deggendorfu. Běhání s malým dítětem po nákupech není zrovna ideální. Všechno jsme ale zvládli báječně a dokonce si užili i malou pláž na místním náměstí.

Výstup z Německa na Grosser Falkenstein neboli Velký Sokolí kámen

Šumava/Bavorský les  26. května 2018

Velký Falkenstein, českým názvem Velký Sokolí kámen, je jedním z výrazných vrcholů německého Národního parku Bavorský les a Šumavy, ležící asi 3 km od českých hranic. Tyčí se do výšky 1.313 m n.m. a poblíž se nachází menší vrchol, 1.190 m vysoký Malý Falkenstein. 

Vrcholová skála poskytuje pěkné výhledy.

Z obou vrcholů se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, na vrcholy Roklanu i na Velký Javor (Grosse Arber 1.456 m n.m.), za dobré viditelnosti i Bavorské Alpy.

Výhled z vrcholu Velký Falkenstein

Naším cílem byla horská chata Falkenstein Schutzhütte, která se nachází kousek od vrcholu Grosser Falkenstein.

Díky pečlivě vybudované síti turistických stezek je možno pro výstup zvolit různé trasy. Nabízí se 4-8 hodinové pěší túry (dle obtížnosti). Z Bavorské Rudy přes Zwieselwaldhaus (4,5 h), z Zwieselwaldhausu, z Buchenau, ze Spiegelhütte přes vodopády Höllbachspreng ( 2,5 h). Ta naše začínala na Wanderparkplatz Scheuereck (770 m), Lindberg a podle plánu měla trvat něco kolem 10-ti km tam i zpět.

Parkoviště, kde naše trasa začínala, jsme k našemu údivu našli hned napoprvé a bez problému. Většínou výchozí bod hledáme beznadějně celou věčnost! Hned u parkoviště jsme si všimli směrového ukazatele „Falkenstein.“ To, že je u něho info 10, km do cíle, je pouze detail, který jsme přehlédli. Stejně jako další směrovou šipku opačným směrem „Falkenstein 5 km“. Mimo jiné tento směr značil naší původní plánovanou trasu.

Podél turistické cesty je několik informačních tabulí.

Cesta byla příjemná, vedla podél řeky, což Ayla uvítala a my spokojeně ťapali vpřed. Ukazatelé směru nás cestou tedy trochu mátly. Asi po hodině chůze jsme se dočetli „Falkenstain 1,45 h“ ,tato informace moc nesouhlasila  s původní naplánovanou délkou trasy 5 km. Již za tu hodinu, co jsme byli na cestě, jsme toho museli ujít víc než dost a být dávno v cíli. : D 

V Bavorsku samozřejmě bez wifi signálu, takže mobil nám také nepomohl. Asi dvakrát se tedy telefon chytl, to jak jsme došli až k česko – německým hranicím, přeskočil na chvíli na český signál a my jsme rychle otevřeli mapu v telefonu. Tady velký údiv, kde že to vlasntě jsme. :O Šli jsme dál, ukazatel směru cestu jsme minuli, směr v telefonu taky souhlasil. Sem tam jsme potkali i turistu, uplně ztraceni jsme tedy být nemohli.

Ale přeci bychom to teď před cílem nevzdali a neotočili zpět!

Falkenstain je 1.313 mnm a my se tak nějak stále pohybovali ve výšce co jsme vyšli. Občas naše trasa vedla více z kopce než do kopce, měli bychom se šplhat spíš nahoru.  Konečně asi v posledním kilometru cesty jsme se dočkali stoupání. 

Vrcholová skála je ozdobena křížem.

Těměr po třech hodinách výšlapu lesem,  jsme dorazili na Falkenstein! Horská chata byla v renovaci, jako to neee!!! Naštěstí byla částečně otevřena a nám spadl kámen ze srdce. Šlo se na jídlo. Chata byla úplně narvaná lidmi. Nechápala jsem, kde se jich tu tolik vzalo, kudy všichni přišli. : D 

Rádi si trasu o kousek prodloužíme.

Čekala nás cesta zpátky k auta a konečně jsme si tedy pořádně pročetli informační ceduli a mapu, poněvadž jsme teď již moudřejší! Chytře jsme zvolili jinou trasu – zkratku cca hodina cesty k parkovišti. A samozřejmě cedule „Umleitung“ naším směrem unikla naší pozornosti. Po chvíli jsme tuto ceduli „Umleitung“ minuli cestou. Tu jsem již někde zahlédla, napadlo mi. : D Po pár metrech byla naše cesta uzavřena, takže nás to svedlo opět na naší dobře známou trasu, kudy jsme šli nahoru. Ayla nás nesnášela. : D

V nohách více jak 20 km a my konečně došli k autu. Hned vedle samozřejmě opět veeeeelikááááááá mapa a informační cedule! Kdy my se ponaučíme. : D

Kříž na vrcholu Velký Falkenstein